Následující den chtěl Sebastian navštívit Kayleba, jenomže mu volali rodiče, že ho dlouho neviděli, tak jestli se nechce stavit. Byla sobota, a Sebastianovi bylo blbé je odmítnout, takže souhlasil.

A tak se stalo, že místo aby se přesunul ke Kaylebovi, což by mu trvalo patnáct minut, cestoval k rodičům skoro hodinu.

Během jízdy se musel zastavit na benzínové pumpě, aby natankoval benzín, který mu skoro došel. Auto, které stálo na místě vedle něj, mu bylo nějaké povědomé. Poznávací značku mělo DD0 00D0.

Sebastian nechápal, proč to auto vidí už po několikáté, ale jelikož měl dost práce s hledáním peněženky na zaplacení benzínu, přestal to řešit.

Když vyjel z benzínky, ono tmavé auto tam pořád stálo.

Když zaparkoval před malým domkem rodičů, uslyšel podezřele známou hudbu, aneb jeho vyzvánění.

„Mayday! Mayday!
The ship is slowly sinking
They think I'm crazy but they don't know the feeling
They're all around me
Circling like vultures
They wanna break me and wash away my colors
Wash away my colors - “

Nakonec se přemohl a hovor přijal - jeho oblíbená písnička přestala hrát.

„Čus!“ ozvalo se z mobilu. Sebastian podle tónu hlasu ihned poznal, že jde o Kayleba.
„Ahoj, co se děje?“ ptal se Sebastian.
„Nic, volám jen tak, chtěl jsem vědět, jestli už jsi u těch rodičů.“ vysvětloval Kayleb.
„Právě stojím před jejich barákem, takže skoro.“ rozesmál se Sebastian. Prudký vítr mu shodil pramínek tmavých vlasů do obličeje.

„To máš říct hned, neotravoval bych! Zavolej, až od nich budeš odcházet, jo?“ navrhoval Kayleb.
„Jasně. Zatím, zlato.“ usmál se Sebastian.
„Ahoj, neumři, nechoď do nebe, nechoď do pekla.“ rozloučil se blonďák a ukončil hovor.

Sebastian jen zakroutil hlavou, když se snažil přijít na význam jejich rozhovoru. Stejně se nakonec usmál a zamířil ke vchodovým dveřím.

Ušlapaný sníh mu pod nohama příjemně křupal. Jemný, bílý sníh se snášel z nebe, přímo na Sebastianovu hlavu, a vytvářel na jeho tmavých vlasech poprašek bílé barvy.

Najednou se vchodové dveře otevřely, ven vykoukla usměvavá žena s kratšími vlasy a zatáhla nejistého Sebastiana dovnitř. Z vlasů mu popadala většina sněhového poprašku, který ihned splynul se sněhobílou pokrývkou země, jako kdyby nikdy neexistoval.

Ano, stále žiju. Ale jsem nějak pozadu XD.
Názory?
Sewenth ✨