Dva dny po mé skvělé večerní procházce jsem znovu nemohl usnout a tak jsem zvolil poslední zoufalý plán - vzít si generála medvídka. Ano s plyšákama spí jen malé děti, ale po mém zážitku mi to snad odpustíte... ne ?

No tak ne...

Pokaždé když zavřu oči, tak vidím ty její. Byl v nich strach... a taky trohu zaschlé krve. Její zohavené rozpárané tělo bylo ke zdi té malé místnosti připevněno několika rezavými hřebíky, které měla zabodnuté do dlaní a nohou. Připomínala mi tím Ježíše, ale myslím, že ona neobživne. Zase mi je blbě...

***

Znovu marný pokus usnout. Celý zpocený přemýšlím, jak se s mým problémem vypořádat.
Prášky na spaní mě ale nepomáhají. Nechcete mě někdo praštit po hlavě pánví, abych si alespoň na chvíli oddychl?
Bohužel nikdo s pánví nepřišel a tak se mám blbě. I když kdyby to byl vrah co mě chce zabít, tak by to nebylo o moc lepší.

Ale v jedné knize jsem četl, že lidské tělo nedokáže vydržet bez spánku déle, než týden a po přibližně 3 dnech začne dostávat mikrospánky - snaha dostat alespoň trohu energie a trochu si odpočinout. A po asi 5 až 6 dnech tělo zkolabuje. Tak... stačí už jen 3 dny a vyspím se.

Doufám.

A taky doufám, že až konečně usnu, že se mi nebude zdát o ní.

***

Teďka trochu (hodně) kratší kapitola, tak se všem omlouvám.
Tahle kniha měla hrozně nedostatků a byla hrozná a já s tím nedokázal být a mé psaní se zhoršilo i v ostatních knihách.

Jinak doufám že se po úpravě líbí a pokud jste měli rádi původní verzi, že tuto nezavrhnete + omlouvám se za chyby.

~ Seph ~