Už zase nemohl spát, a tak se vydal na Astronomickou věž.

Bylo mu jedno, co bylo za roční období, nebo kolik hodin vlastně bylo... on si jen potřeboval vyčistit hlavu, a tak si usnadnit usínání.

Tentokrát se už tradičně, v plášti po otci, vydal po točitém schodišti a usedl ke kraji věže.

Neměl strach z výšky a celá periferie okolí mu naprosto vyhovovala.

Najednou ale zahlédl v Zapovězeném lese světlo - jen záblesk, jako by se někdo právě přemístil.

Jeho nebelvírská zvědavost a... no, tak nějak štěstí na maléry mu nedali, a on se tam šel podívat se špatným tušení na mysli.

Když se blížil k okraji lesa, někdo z něj vylezl.

Byla to černá postava, která se váhavými kroky, plnými bolesti, snažila dostat do hradu.

Nebelvír se schoval za Hagridův příbytek a pozoroval počínání neznamámého.

Když daný člověk vyšel alespoň pod svit měsíce, Harry ve tváři poznal profesora lektvarů.

,,Pane profesore?" oslovil ho váhavě a nepatrně se k němu přiblížil.

,,Pottere?" bylo mu odpovězeno Snapem chvíli před tím, než se skácel k zemi.