Pokračování

S šálkem bylinkového čaje se usadili k rozžhavenému krbu na tmavě polstrovaná kanape.

,,Tak," začal s rozvahou Snape, ale nevěděl, co říct. Rozmýšlel si to opravdu dlouho, ale stále na nic nemohl přijít.

,,Pane profesore, kvůli mě se snažit nemusíte," odvětil mu pesimisticky Harry a do obou rok chytil šálek čaje, jež nesl tmavé květované zdobení.

Snape si povzdechl, což Nebelvír sice zaznamenal, ale též neměl slov.

Mladík se ale najednou zvednul z gauče a s nedopitým hrnkem čaje se dal k odchodu.

,,Děkuji, pane," řekl na rozloučenou, naposledy se napil a šálek položil na malou skříňku, která se nacházela vedle dveří do jeho pokoje.

Už chytal za kliku, když v tom Snape vyřkl: ,,Počkej!"
,,Prosím," dodal a zjemnil výraz.

Harry se tedy na přání otočil a vydal se zpět za profesorem.

Zlatý chlapec si dával s usazením na čas, jakoby vybaloval pralinku z alobalu - opatrně a s rozvahou, aby se její dokonalý tvar neponičil.

,,Pane profesore, já nevím tedy, co máte v plánu, ale rád bych viděl alespoň náčrt vaší představy pro soužití tu se mnou."

,,Já bych začal upřímností k tomu druhému, a navíc bych rád znal tvůj názor," odvětil mu Snape.

,,Já - chtěl bych Vánoce strávit hlavně v klidu. Nechci se s vámi hádat, ale nevím, co ode mne očekáváte a jak chceš, abych se k tobě choval, když...," nedokončil svoji promluvu student, ve které úmyslně použil tykání jako před chvílí jeho společník, a mírně zvednul svůj, až do té doby sklopený, zrak, upíraje oči na profesora.

,,Takže jsi pro tykání?" pokoutně se podíval na mladíka před sebou Zmijozel.

Potter přikývnul a postavil se, následován profesorem.

,,Severus," napřímil ruku starší z dvojice.

,,Harry," stisknul ji mladík.

Pro oba to byl první fyzický kontakt a nejhorší na tom bylo, že se jim zamlouval. Oboum. Ač to byl jen dotek rukou.