Pokračování

Snape ho uvedl do velkého kruhového obývacího pokoje, kde se uprostřed nacházel malý konferenční stolek a dva gauče s křeslem - vedle sedací soupravy se vyjímal krb s římsou a několika málo fotografiemi.

Na prostor navazovala menší kuchyň s jídelnou, která se schovávala za dveřmi, jež je vpustily do místnosti.

Dále se zde nacházely další troje dveře, přičemž jedny měly před vchodem ještě krátkou chodbu.

Zbytek stěn byl pln regálů s knihami z tmavého dřeva - vlastně nic tu nebylo ryze světlé, snad jen linka v kuchyni.

,,Tady je tvůj pokoj," ukázal lektvarista mladíkovi a ihned se zděsil nad tykáním, které překvapilo i Nebelvíra.

,,Vedle je moje ložnice, přičemž každý má svoji koupelnu. Zatím si běž - běžte vybalit, Pottere," opravil se.

Ten kluk ti nějak leze do hlavy, napomenul se.

,,Děkuji, pane," promluvil poprvé od příchodu Harry.

,,Máme pět," zamumlal profesor při pohledu na hodiny, ,,takže kolem půl sedmé nařídím skřítkům, ať nám donesou večeři, a my se domluvíme na následujícím programu a celkově všem."

Chvíli se nedalo rozeznat, jestli si to Severus říká pro sebe, nebo pro studenta, který tu měl u něj přebývat.

Nebelvír ale nijak neodporoval a šel do pokoje, jež mu byl přidělen, hádaje pro hosty, či umělé dodán.

Večeře proběhla bez jakékoliv neshody. Ke konverzaci došlo pouze v momentě, kdy si přáli dobrou chuť.

Teď ale bylo na čase určit si pravidla a program.

Ani jeden z toho nebyl nadšený, protože Harry byl zklamaný - i když v koutku duše doufal, že profesor přeci jen špetku náklonnosti projeví.

Severus byl nervózní, jelikož na sobě začínal až příliš pozorovat projev emocí, které chtěl skrýt a přežít tu tak čtrnáct dní v poklidu, následně dále ignoruje žáka, který mu začínal svou existencí zaplňovat mysl.