Pokračování

To snad ne.

,,Tak, Severusi, co tu tak sám?" pobídl ho Brumbál s širokým úsměvem na rtech, který už začínal plánovat program pro svátky s jeho společnící.

,,Nemyslím si, že to celé je dobrý nápad," začal se bránit lektvarista a snažil se z celé situace vycouvat.

,,Severusi, Vánoce jsou svátky klidu a míru, tak to tak nedramatizuj," vesele mu odvětil a poplácal ho po zádech, pomalu se chystaje odejít ze síně v radostném hovoru s kolegy.

Postupně se začala vyklízet celá jídelna, jediný, kdo tu ale zůstal, byl Severus a Harry, který svým přátelům svůj los sdělil.

Nebelvír seděl stále u stolu, koukaje před sebe neznámo kam, žmoulaje papírek mezi prsty.

Lektvarista se začínal pomalu odhodlávat k hovoru, kvůli kterému se ale musel zvednout ze židle, a ne sedět či stát tam jako lopata na staveništi o polední pauze.

,,Pottere," oslovil profesor chlapce co možná nejvlídněji.

,,Pane," odvětil mladík, neustávaje v bezduché činnosti.

Severus se zhluboka nadechl.

,,Navrhuji trávil společný čas u mě, ve sklepení," objasnil své plány Zmijozel.

,,Dobře, pane, tak já si zajdu jen pro pár věcí," odpověděl Harry smutně a odešel z Velké síně bez jediného pohledu na Snapa.