Pokračování...

Po několika polibcích, které jim sebraly dech, přešli do obývacího pokoje a usadili se vedle sebe na pohovku.

,,Chceš něco k pití? Čaj-?" zeptal se Severus, jakožto hostitel, svého společníka. ,,Čaj, prosím," opáčil mu Nebelvír, kterému se ještě stále červenala z toho blízkého kontaktu líčka.

,,A večeřel jsi vůbec? Ani jsem tě nezaznamenal ve Velké síni," doptával se ještě Zmijozel starostlivě.

,,Jo, jo. Měl jsem párek a k tomu volské oko," vyzněla odpověď od Harryho, který byl rád za péči od svého partnera.

,,A co ty? Co jsi měl dobrého?" převzal slovo Harry, když mu byl naservírován čaj a Zmijozel se vedle něho opět usadil.

,,Jen nějaké pečivo se sýrem a trochou zeleniny," trochu ho odbyl s odpovědí starší muž.

,,Ale, ale," začal Harry a výhrůžně vstyčil ukazováček, jakoby trestal nějakého školáka, ,,vy se zanedbáváte, pane profesore."

,,A copak byste si, pane Pottere, představoval jako výživnější večeři?" začal s ním hrát divadlo profesor a přiblížil se k mladému muži.

,,Nevím, ale rozhodně ne chleba, třeba kachnu nebo husu. Nebo dort!"
Harry na Severuse vycenil své zuby v dětském úsměvu.

Zmijozel využil toho, že při tomto obličeji má jeho milenec skoro zavřené oči a nebezpečně blízko se k němu přiblížil.

Políbil ho tvář a on svůj úsměv stáhnul, aby se mohli políbit.

Doufám, že se kapitoly líbí...