Jakmile uslyšel chrastění klíčů a odemykání domovních dveří, zpozorněl.

Rafičky se sice už blížily dvanácté hodině, on ale i tak vytrvale čekal na svou lásku. Měl k tomu zároveň dobrou společnost vína a kvalitní literatury.

Harry skoro neslyšně odložil klíče do poličky a sundal si kabát, jdouc do přilehlého obývacího pokoje.

Zápěstím si nedbale protřel obě oči, jelikož ho už zmáhala únava. ,,Ty jsi ještě vzhůru?" zaznělo mu z úst překvapeně.

,,Čekám na tebe. Večeři máš na stole - není sice dělaná před chvílí, ale hřát by měla," podotknul Severus, maje na mysli kouzlo, jež stálou teplotu jídla zaručovalo.

,,Děkuji." Nebelvír se usmál a po cestě do jídelny políbil svého partnera na tvář.

,,Co já bych si bez tebe počnul," povzdechl si blaženě bystrozor a pustil se do pokrmu.

Zmijozelovi na tváři hrál spokojený úsměv, který červené víno ve skleničce jen podporovalo.