Pokračování

Severus podvědomě ucítil vůni lívanců, jež se dozlatova smažila na pánvi, a otevřel oči. Rozhlédl se kolem a zvednul se z gauče.

Lehce nervózní se vydal do kuchyně, odkud se linula vůně, kde měl možnost spatřit usměvavého a dobře naladěného Nebelvíra.

,,Ahoj," pozdravil ho a stále zůstal na kraji kuchyně, čekaje na reakci.

,,Ahoj, zlato," bylo mu odpovězeno. Zmijozel byl nadmíru překvapen.

,,Takže všechno dobrý?" zeptal se Sev a rozešel se za svým partnerem.

,,Ano. A omlouvám se. Nechci abychom před sebou měli jakékoli tajnosti, takže když se mě znovu zeptáš na to ráno, tak ti odpovím," usmál se Harry a stoupnul si před lektvaristu.

,,Já jsem ten, co se má omlouvat. Byl jsem až příliš krutý a nerudný. Omlouvám se," odvětil mu muž a obejmul mladíka před sebou.

,,Ale to ráno mě tedy opravdu zajímá," poznamenal, než si dali krátký polibek.

,,Dobře, ale až po snídani. Já to tu dodělám a ty se běž mezi tím převléci, ju?" Nebelvír se mu vysmekl a dal se zpět do přípravy pokrmu.

Po vynikající snídani se dal Harry do vysvětlování, přičemž Severus držel jazyk za zuby, aby už nic nezkazil svou horlivostí.

,,No, to ráno - se nestalo nic, co si myslíš. Právě naopak. V celé společenské místnosti jsme sice byli jen já a Mia, ale právě tehdy jsem měl příležitost jí o nás říct.

Sice z toho, že jsi to zrovna ty, nadšená nebyla, ale moc nám to přála.

Opravdu mi tehdy pomohla, protože to vzala nad očekávání.
Já tehdy i rozbrečel," přiznal ostýchavě, ,,každopádně od té doby už chápala každý můj zbytečný trest a každý pátravý pohled.

Nakonec se postarala i o to, aby Ron při tomto zjištění nejančil."

,,Tak, to je vše. Je to venku."

,,To je vše? Žádná nevěra?" dal se do řeči starší z mužů s překvapením a radostí v hlase.

,,Ne. Jen - jen jsem se bál, že by sis o mně myslel, že jsem přecitlivělý."

,,Lvíče," úplně roztál Sev a políbil svého Nebelvíra, ,,však já tě miluju takového, jaký jsi."