Pokračování...

Najednou uslyšel na chodbě čísi kroky. Znělo to, jakoby někdo chřoupal čerstvý ledový salát nebo mrkev v prázdné místnosti.

Dutá ozvěna plnila chodbu, jak se podrážka setkávala s chladnou kamennou podlahou.

Harry se trochu přikrčil, aby ho přichozí ihned neviděl a on měl eventuálně možnost útěku.

Poznal, že školník Filtch to nebude, jelikož ten by si mumlal pod vousy a doprovázelo by ho ťapání kočičích tlapek paní Norrisové.

V tomto zvuku ale slyšel něco známého, což nedokázal identifikovat. Až se hluk blížil čím dál tím blíž, rozeznal tam šustění pláště.

,,Takže buď McGonagallová nebo Severus," poznamenal si vduchu a na okamžik si zavřel oči a zhluboka se nadechnul.

,,Co tady děláš, Harry?" zazněl najednou mužský hlas v těsné blízkosti Nebelvíra.

,,Severusi!" vypískl mladík a nadšeně ho objal. ,,Tolik jsi mi chyběl."

,,Ty mě taky, ale víš, že to nejde jinak," odvětil mu muž, opětovávaje dotek a lehce zasmušile na něj pohlédl. ,,Stále jsi mi ale neřekl, co tu děláš?" podotknul profesor a zadíval se na své lvíče.

,,Ron," popsal jedním slovem svůj problém Harry.

,,Mám teď půl hodinu, než budu muset obejít znovu hrad a ty než se budeš muset vrátit za přáteli, tak co ji strávit někde v soukromí?" navrhl Snape a student začal nadšeně přikyvovat.

Kdyby náhodou po cestě někoho potkali, měli naučené role, že si jde Harry odpykat školní trest, takže nešli vedle sebe.

Naštěstí ale nikoho nemíjeli, takže mohli nepozorovaně projít do kabinetu profesora lektvarů.