Opravdu moc děkuji za Vaši podporu!

Do plic nasál krásně čerstvý, skoro horský, vzduch. Už tu nebyli strašně dlouho, ale teď bylo to nejlepší období pro návštěvu. Jaro.

Vše se tu začínalo zelenat, pomalu se otvíraly květy z napučených stromů a tráva byla jako stvořena pro piknik.

Tato magická zahrada s kašnou uprostřed byla vzdálena od centra Londýna skoro tři kilometry, ale Harry se Severusem je zvládli s přehledem se sluncem v zádech a vlahým větrem na tváři.

Když se dostali z města, tak jim jen stačilo vylézt na menší kopeček, kde se nacházelo lůno Matky přírody.

Krásný listnatý park s mnoha ovocnými stromy, které zavlažovala voda z nedalekého ramene řeky Temže, jejíž voda napájela fontánu.

Nebelvír rozložil piknikovou deku kousek od kašny, takže cítili drobounké kapky vody na své kůži.

,,Je tu nádherně," vydechl Harry nadšeně a položil se do trávy vedle látky, na které seděl Severus.

Zmijozel se rozhlédl a nemohl jinak než přitakat. ,,Měl jsi pravdu, obzvlášť teď na jaře bychom sem měli chodit častěji," řekl a přivřel oči, vystavuje se pronikajícím slunečním paprskům, jež se dostaly přes drobounké listí.

,,Ale nelež na té zemi, ještě je chladná," napomenul lektvarista svého přítele v zápětí, neotvíraje víčka.

Nebelvír jeho zavřených očí využil, zvednul se ze země a obkročmo se na muže usadil. Věnoval mu letmý polibek na rty a čekal, jak bude reagovat.

Severus opět zpozorněl a usmál se od ucha k uchu.

,,Ty jeden," řekl a nahnul se k mladíkovi pro další polibek.

Muži to spolu prožili ještě pár krásných chvil, než je čas vyhnal na cestu zpět, poněvadž oba zítra vstávali do práce a Harry trval na tom jít obě cesty pěšky.