Opravdu moc děkuji za milé komentáře!
Pokračování

Harry místo odpovědi jen pokynul hlavou směrem k oknu, ve kterém měl profesor lektvarů možnost spatřit v dáli u hřištěte kráčejícího Rona s Hermionou, ruku v ruce.

Zmijozel ihned pochopil. ,,Věřte mi, Pottere, znám tenhle pocit," odvětil mu Snape odměřeně, ale naprosto upřímně a pravdivě, když koutkem oka zkontroloval, že tu není nikdo jiný.

Nebelvír se na chvíli zarazil, i když mu to v zápětí došlo. Teď to tedy byla trošku jiná situace, jelikož on měl oba pouze za přátele - každopádně role odmítmuté společnosti tu byla tak jako tak.

,,Kam máte namířeno, pane?" zeptal se mladík, když se muž chystal k odchodu.

,,Nejprve do knihovny, jelikož jsem si odsud půjčil několik málo knížek, jež nemám ve své sbírce. A pak asi udělat revizi ve skladu přísad, když na to teď bude více času,," zamyslel se Snape, majíc zmíněnou literaturu v rukách.

,,A nechcete s něčím pomoct? Mám nedobrovolně celé odpoledne volno," nabídl se student a vstal z místa.

,,No, ale dobře. Alespoň to půjde rychleji," souhlasil nakonec lektvarista a společně se dali do kroku.

První zástavkou byla knihovna s madame Pinceovou, kterou Harry viděl snad poprvé bez jízlivého tónu v hlase.

,,A to je takhle příjemná vždycky?" zeptal se usměvavě Nebelvír, když vyšli z regálů knih.