,,Kam se chystáš?" zeptal se zvědavě Harry, který viděl svého kamaráda oblékat těsně po obědě kabát.

,,No, do Prasinek," vysvětlil mu Nebelvír a dále se mašlil před zrcadlem.

,,Počkat, jako teď? A s kým?" zajímal se Zlatý chlapec, jež ležel na posteli.

,,S Hermionou," zamumlal odpověď zrzek.

,,Ale vždyť každý rok spolu chodíme 23. do Medového ráje. Je to naše tradice," zarazil se s nakrabatělým čelem mladík, kterého slova vyvedla z míry.

,,Aha, uhm, no - tak tam skončíme o vánočních prázdninách," snažil se z toho vykroutit Ron a v tu ránu byl z pokoje pryč.

Harry si jen povzdechl. Před Štědrým dnem chodili vždycky spolu.

Nemohl už jen sedět na posteli, protože to ho nutilo přemýšlet, o což teď opravdu nestál.

Vzal si proto jednu z knížek, ze kterých potřeboval sepsat referát a v mikině se vydal na nějaké příjemné místo.

Pro jeho smůlu byla ale všechna jeho oblíbená křesla ve společenské místnosti zadaná, a tak se vypravil ven z věže.

Usadil se na jednom z nedalekých výklenků a snažil se soustředit se na text.

Moc mu to ovšem nešlo, jelikož z okna viděl Rona, jak kráčí s Hermionou směrem k městečku.

Zhluboka se nadechl a vydechl.

,,Co, že tak sám, Pottere?" zazněl do ticha hluboký hlas profesora lektvarů.