Napětí v jeho pažích polevilo. Pettigrew se změnil zpět na potkana, či co byl zač, a utekl. Další dva slavní Nebelvíři se v jiné podobě taky někam vypařili.

Severus se konečně otočil na trojici studentů za sebou. Poprvé za ta léta cítil soucit spojovaný s nimi. Byli teprve ve třetím ročníku, a on až teď pochopil, že jsou to stále děti, jelikož se jim v očích blýskal strach.

Už už se nadechnoval, že jim něco řekne, ale už toho měl za dnešek dost. Rty stáhnul do neměnné linky a jen jim rukou pokynul, ať odejdou, že se si to vyřídí později.

Ron s Hermionou vystartovali do hradu, ale Harry nemohl. Poprvé za svůj život viděl svého kmotra, svou první rodinu z kouzelnické větve.

Mysl měl ale z toho všeho zmatenou, a tak jen prázdným krokem šel do bezpečí, nezajímaje se o okolí.

,,Pottere," oslovil mladíka profesor a připojil se k němu.

,,Já vím," spustil mdlým hlasem, ,,neměli jsme tam nic dělat a," povzdechl si.

,,To neměli. Hlavní ale je, že jste vůbec přežili," podotknul lektvarista a jemnějším výrazem ve tváři.

,,Vy byste -"
,,Na tom nesejde, co bych vás nejradši, ale...," přerušil ho Snape a sám nevěděl, jak dokončit myšlenku.

Nerad si to totiž přiznával, ale měl pro Pottera pochopení. Co on by dal za kmotra, ať už by byl jakýkoliv, jen aby ho ochránil před otcem.

,,Můžu," dostával ze sebe těžce Zmijozel, ,,pro vás něco udělat, Pottere?"

Nebelvír se zamyslel. ,,Kdo je to vlastně Sirius Black nebo jak se znal s mými rodiči?" troufal se se zeptat.

Že já mu něco říkal, nadával si v duchu Severus, jelikož téma Black nepatřilo nikdy k jeho oblíbeným.