Opravdu moc děkuji za komentáře! Pokračování

Severus tedy Harrymu, po příchodu na mýtinu, ukázal, jak co nejopatrněji utrhnout bylinku.

,,Takže, podebereš si takhle ty listy a lehce to nalomíš," popisoval lektvarista a v tu chvíli měl v ruce první květinu, přičemž kolem utrženého stonku bylo možné spatřit jemně se vířící modrý prach.

,,Dobře, takže-" začal tedy trhat Nebelvír a pomalu uchychil stonek.

,,A teď zlom," doplnil ho profesor a sám už trhal další a další.

Harry tedy květinu ulomil, ale ve strachu ze selhání ji oddělil moc rychle tak, že modrá mlha s dužinou vyprskla ze stonku přímo na profesora, jež se tam nahýbal pro další kousek.

Stundet vytřeštil oči a bál se, že nad ním spadla klec a čeká ho pokárání a školní trest.

,,Já-já se vám moc omlouvám, pane," vyřkl Harry vyděšeně a hlasitě nervózně polknul.

Severus se na něj otočil s modrým obličejem jako šmoula s naprosto kamenným výrazem, z něhož jeho společníkovi tuhla krev v žilách.

Mladík si ani nevšiml, že lektvaristova ruka zabloudila až k nádobě s již natrhanými rostlinami, ze které muž jednu vydělal. Opatrně si ji přendal před sebe, a pak konec vší silou zmáčkl tak, že safírová šťáva pokryla celý Nebelvírům obličej.

Snape se ušklíbl a vnitřně se radoval, zatímco Harry si zmateně sundával brýle.

Neudržel neutrální obličej, když viděl profesorův úšleb.