Moc děkuji za komentáře.

Automaticky sáhnul na kliku a zatlačil dolů. O to více ho ale překvapilo, že je zamčeno. V ruce držel ještě nějaké papíry, ve kterých se po cestě od kopírky brodil, a tak si ani nevšimnul nápisu na ceduli u dveří znějící nerušit.

Nechápavě se rozhlédl kolem a jakmile zahlédl na vedlejším věšáku dámskou bundu, bylo mu jasné, že je u nich v kanceláři, kterou sdílí s Ronem, Hermiona.

Pohlédl na hodinky a nadzvedl jeden koutek. Bylo už pozdní odpoledne, navíc pátek, takže to, že by je někdo načapal by mělo velmi malou pravděpodobnost.

Harry se tedy otočil a vydal se zpět do jiné kanceláře, kde by si už nějakou tu práci pro zbytek odpoledne našel, a kterou by stejně musel brzy udělat.

Opět měl zrak zarytý v papírech, a tak si ani nevšimnul, že někoho míjí, natož tak blízko.

S druhou osobou se srazil a jemu tak všechna lejstra popadala na podlahu.

,,Omlouvám se," začal Harry, a až teprve teď zvednul zrak, ,,pane profesore," dodal lehce zahanbeně a sehnul se, aby si mohl posbírat vše popadané.

,,Pottere," poznal svého velmi velmi oblíbeného studenta profesor lektvarů, který byl dnes výjimečně dobře naladěný.

Nebelvír ani nezvedl zrak a dál sbíral papíry. ,,Ještě jednou se omlouvám," zopakoval a společně se svou špatnou náladou se chtěl zahrabat do kanceláře do večera, aby nebyl doma tak dlouhou sám.

Jeho plány ale zkazil profesor, který v zápětí vyřknul: ,,A nechcete zajít na kávu?"