Moc děkuji za komentáře
Pokračování

,,Aha, takže ti Petunie vůbec nic neřekla?" Harry pokýval hlavou ze strany na stranu ve znamení, že opravdu nic neví.

,,Neříkám, že bych čekal něco jiného - ale nu což. Tvoje matka se narodila do mudlovské rodiny, což si podle mě již pochopil, ale na rozdíl od své starší sestry Petunie byla obdarována schopnostmi, jež jí umožňovaly... jednoduše kouzlit," začal klidně Zmijozel a zavzpomínal si na své dětství, které sice nebylo nijak veselé, ale Lily Evansová mu jej od doby jejich seznámení dokázala vždy zpříjemnit.

Záhy se rozpovídal o jejich prvním setkání a o postavení jeho tety k tomu, že je jen mudla.

Severus byl vlastně rád, že to může někomu říci, jelikož až na Brumbála o tom nikdo neměl ani tušení. Neříkal, že neměla rád svůj klid a samotu, ale od doby, co zemřela Lily, ztratil vše - jedinou podporu, co měl.

Harry jen žasnul nad tím, jak nadaná byla jeho matka a lehce se styděl za otce, i když mu s malým ďáblíkem na rameni - v podobě Siriuse - vlastně rozuměl.

Netrvalo dlouho a mladík začal být unavený, ale chtěl poslouchat dál, a tak se pomaličku začal přesouvat blíže k Severusovi, lehaje si vedle něj.

Muž byl totiž až příliš zabrán do děje, než aby si ho všimnul.

Když pak Harry opravdu usnul, tak lektvarista ještě chvíli povídal dál, ale jakmile vedle sebe uviděl spícího Nebelvíra, ztichnul.

Neodolal touze zajet mu do těch kudrnatých neposedných kadeří. Chvíli ho takto vískal ve vlasech, ale nakonec se přeci jen zvednul a chystal se odejít.

Vtom se ale mladík vzbudil. ,,Vy už jdete?" řekl rozespale a promnul si oči.

,,Chtěl jsem tě nechat spát, ale jestli chceš, tak ještě zůstanu," vyřkl Severus a jako na povel se vrátil zpět na postel.

,,A nevadilo by vám, kdybych-" bál se zeptat Nebelvír.

,,Co kdyby?" chtěl znát pokračování Zmijozel a laskavě hleděl na mladíka.

,,No, kdybych vám položil hlavu do klína a vy byste mě vískal ve vlasech - jako před chvílí," dostal ze sebe Harry a jeho líčka získala růžový nádech.

Severus pouze stroze přikývl, ač v hrudi cítil hřejivé chvění a nejraději by se usmál od ucha k uchu.

Začal tedy povídat dál, vískaje Harryho ve vlasech.

Sám Nebelvír se cítil v sedmém nebi, jelikož se nejen dozvídal něco o své rodině, ale měl i velmi osobní kontakt s osobou, která se mu začala zamlouvat čím dál tím víc.

Tentokrát už student neusnul, ač ho to stálo velké úsilí, poněvadž se cítil velmi pohodlně a zároveň unaveně, ale nechtěl přijít o ty příjemné pocity, které mu dávaly mravenčení až do konečků prstů na nohou.

Najednou Severus přestal výpravět a svou ruku přesunul na mladíkovu hebkou tvář.

Harry se opřel do dlaně a užíval si dotek kůže na kůži.

Profesor ho chytil za bradu a dal mu ji tak, že pohledem směřoval na něj. Pak se lehce skrčil a octnul se jen pár centimetrů od mladíkovy tváře.

Chvíli čekal, zda nenadnese nějaké námitky, ale když nic nepřicházelo, odhodlal se ho konečně políbit.

Polibek to byl jemný a vcelku krátký, ale vyjadřoval toho tolik, že po něm ani jeden z účastníků nebyl schopen slov.