Pokračování

Dnes svým výkonem překonal i Nevilla, který měl sice o dost tmavší odstín lektvaru, než mělo být, ale rozhodně správnou barvu.

,,Pane Pottere," oslovil lektvarista mladíka, ,,pojďte sem - na slovíčko."

Harry se už zase cítil jako malý kluk, který čeká ja svůj ortel po tom, co něco špatného provedl.

,,Ano, pane profesore?" otázal se Nebelvír a zvednul se z lavice, zatímco zbytek třídy přeléval do zkumavek vzorky k ohodnocení.

,,Vím, že se vám to dnes moc - no, vůbec nepovedlo, a tak mě zajímá, proč?" zeptal se ho Zmijozel a mezitím sledoval, jak mu studenti nosí vzorky.

,,Já vlastně ani nevím, pane," odbyl ho nervózně mladík, který viděl, že se ke katedře blíží Draco Malfoy, a tak raději zmizel.

,,Dnes se ti lektvar náramně vydařil, Draco," pochválil ho profesor a student se vítěslavně usmál.

,,Děkuji, pane," odvětil svému kmotrovi Malfoy, a když míjel Harryho, tak se škodolibě usmál, jelikož věděl, že on to zkazil.

Snape hrál ale na Zmijozelovu ješitnost a pýchu, takže věděl, že když ho pochválí, tak se sice nad Pottera bude povyšovat, ale pak už nebude řešit, jestli spolu Nebelvír a profesor mluvili.

,,Na shlednou," rozloučil se nakonec Malfoy a společně se svými kumpány zmizel z místnosti, kde teď zůstal jen Harry se Snapem.

Zlatý chlapec nevyřkl jediné slůvko, a pouze úpěnlivě čekal až se rozmluví profesor.

Ten sice chtěl a očekával, že se dá do řeči Nebelvír, ale začal tedy.

,,Stál byste o bližší vysvětlení?" zeptal se z příma Snape a Harry zvednul svůj pohled směrem ke katedře.

,,Já - asi ano, pane," odvětil mu mladík nervózně, stále seděje v lavici.

Následně nastala dlouhé ticho, které Harry vduchu přirovnával k nekonečnu, ač věděl, že si profesor odškrtává odevzdané práce.

,,Mohl bych si to opravit, pane?" prolomil ticho po dlouhém přemlouvání Nebelvír.

,,S mojí přítomností a nebo vy sám?" doptal se záhy muž, nezvedaje zrak od dosavadní činnosti.

,,Raději bych s vámi, pane," přiznal Harry, ,,minule jsem též napsal lepší esej po zopakování, takže kdyby vám to nevadilo-"

,,Ne, samozřejmě ne. Kdy máš čas?" odvětil mu lektvarista, maje kamennou tvář, i když moc dobře věděl, že mu tykal.

,,Já-" zarazil se Nebelvír a lehce se pousmál s narůžovelými lícemi, ,,no, třeba zítra po odpoledním vyučování - to nemáme trénink," navrhl.

,,Dobře, takže ve 4?"

,,Ano, mockrát děkuji, pane," řekl v závěru Harry a odešel z učebny.

Až když se zaklaply dveře, tak si Severus na chvíli sundal svou masku a upřímně, od srdce, se usmál nad tímto nezbedným Nebelvírem.