Pokračování
Opravdu moc děkuji za komentáře

,,Ochutnej," vybídl Harry Seva, kterému na talířku ležel trojúhelník jeho oblíbeného borůvkového koláče.

Zmijozel tedy lehce nesměle ochutnal, ale v zápětí bylo vidět, jak se mu křehké těsto rozplývá na jazyku a příjemně sladká marmeláda brouzdá chuťovými buňkami.

,,Je to skvělé," pochválil ho muž a uklovnul si další kousek s úsměvem vtisknutým ve tváři.

,,To ty sám?" zeptal se po dalším soustu.

,,Ano, akorát borůvky jsou od paní Weasleyové," přiznal a Zmijozel se na něj s uznáním podíval s očima plnýma rozkoše.

Nebelvír se tedy též pustil do jídla a musel si to pochválit, protože to chutnalo přesně tak, jak mělo.

,,Ještě počkej, půjdu naservírovat sladkou tečku," řekl a vyndal si dvě misky pro vanilovou zmrzlinu, a i když už ji měl vydanou na teple, tak mu šla stále mizerně udlabávat.

,,Sevi, asi to budeme musela jíst z celého," řekl smutně - jelikož měl nachystané malé čokoládové spirály na ozdobu, které našel ve spíži, zřejmě na ně zapomněje při jiném receptu - a zároveň pobaveně.

,,Proč? Co se děje?" doptával se hned lektvarista, ač mu to vůbec nevadilo.

,,Moc to ztuhlo," odvětil mu s dětsky smutným výrazem a položil nádobu doprostřed stolu.

Už do toho chtěl zabořit lžičku, když v tom ho Severus zastavil, zamumlal jakési zaklínadlo a zmrzlina už se začala postupně stávat snadno konzumovatelnou.

Nebelvír si s lehkostí nabral vanilkový krém a pro Sevovo překvapení mu ho vložil do úst.

,,Hmm," spokojeně mlaskl muž, a též nabral lžičku, směřuje ji do úst Nebelvíra.

Nakonec snědli polovinu krabičky, krměje se navzájem, končeje společnou vanou pod záminkou, aby se po té zmrzlině rozehřáli.

A taky že jo, když za ani ne čtvrt hodiny skončili v posteli...