Zavřel oči a náhle jakoby na něj sáhla samotná smrt. Nebyla to ale smrt... pouze vzpomínka.

Srdce se mu ale i tak rozbušilo divočeji než staccato. Záhy ho začaly popadat křeče po celém těle - věděl, že to vše je jen sen,jen špatná vzpomínka.

Nemohl se z něj probudit.

Cítil ostrou bolest v rameni - přesně tam, kde mu ublížil Lucius Malfoy - následně na hrudi - kam mu Voldemort mířil, když vyřknul kletbu Cruciatus.

Připadal si jako tehdy v sále. Kolem něj byly jen zakryté tváře a mnohdy ani nepoznal, kdo na něj s kletbou míří.

Nevěděl, jestli i on na něj neútočil - ale za zlé by mu to neměl, poněvadž věděl, že tohle je jeho role, kterou musí hrát stůj, co stůj.

Najednou na sobě ucítil cizí ruce, drže ho za paže. ,,Pane Pottere, pane Pottere," volali na něj lékouzelnící ve snaze o probuzení a zároveň neublížení si.