Dlouho očekávané pokračování

Zanedlouho byl nahoře, a tam už ho vítala servírka, která ho zavedla na velkou terasu s hromadou iglů.

Mezi kopulemi opět spatřil lístky, teď ale ovšem byly z třešně, což Severuse velmi překvapilo - vzhledem k tomu, že byl podzim.

Najednou jej spatřil... ve svitu zapadajícího slunce, hledě do ulice. Černé vlasy se mu leskly pod jednotlivými paprsky a tmavé kalhoty s volnější košilí, maje rukávy vyhrnuty po lokty, vypadal neodolatelně.

Severus tedy přešel k němu a on se otočil. ,,Je to nádhera," řekl mu obdivně lektvarista.

,,To ale jen díky tobě," odvětil mu Nebelvír a začal mu věnovat plnou pozornost.

,,Jen díky tobě se těším na každý další den, jen díky tvému potěšení se raduji taky... A proto tě tolik miluju," dodal tlumeně a poklekl.

,,A chci být tvým mužem, když budeš souhlasit," řekl a otevřel krabičku, ,,vezmeš s-"

,,Počkej," zastavil ho muž a zašátral si v kapse, též si klekaje.

,,Jen když mi slíbíš, že si vezmeš i ty mě," dořekl Zmijozel, a taky otevřel krabičku s prstenem.

Harry byl nejdřív lehce zmaten, ale teď už se smál. Smál a smál.

Netušil, že Severus to má v plánu taky, jelikož nikdy si vyloženě neřekli, jakou roli ten druhý v domácnosti hraje, a tudíž od koho se tento čin očekává.

Severus znervózněl už jen když zjistil, že má někam jít a až potom, když mu docvakla pointa, si vzal k sobě i prsten, který plánoval on dát Harrymu.

Teď tu klečeli oba dva - s dvěma prsteny v krabičkách... Harry se zeleným a Severus s červeným kamínkem.

I Zmijozelovi se na tváři objevil lišácký úsměv a
Nebelvír z něj byl nadšen.

Nakonec si tedy oba vyměnili prsteny a za potlesku několika málo hostů se i oni usadili ke stolu a dali si vynikající večeři.