Pokračování

Tři týdny uběhly jako voda a Harrymu právě zavrněl mobil se zprávou, že si může přijít pro prsten.

Za tu dobu už měl příležitost naplánovat i žádost, ale ještě stále si tím nebyl jistý - samozřejmě ne láskou k svému příteli, ale způsobem předání... aby to nebylo moc klišé.

Otevřel dveře a s ciknutím zvonečku vstoupil do, jemu již věrně známénu, obchůdku.

,,Dobrý den," pozdravil prodejce přichátející muž.

,,Ach, dobrý den - pan Potter, že?" poznal Nebelvíra šperkař a už se začal ohýbat pro krabičku s prstenem.

,,Ano," odsouhlasil Harry a jemně se usmál.

,,Tak," řekl protáhle prodejce a na pult položil krabičku, ,,tady to je."

,,Otevřte ji," vyzval ho muž nedočkavě  a Harry se tedy odhodlal.

Neměl slova - bylo to perfektní. Prsten z bílého zlata se třemi malými smaragdy s jemným tepáním ve tvaru hada.

,,Je. To. Perfektní," vydechl nadšeně a jen obdivoval skvost v tmavě zelené krabičce.

,,To jsem rád, doufal jsem, že vám ten drak padne do oka," usmíval se šperkař a v zápětí od Harryho převzal zbytek sumy za prsten.

,,Mějte hezký den," rozloučil se zlatník s Nebelvírem, který právě odcházel s úsměvem od ucha uchu z krámku - též přeje krásný den.

Harry po odchodu chytil krabičku a přiložil si ji v levé ruce na hruď, cíťeje se triumfálně.

Příště už skočím rovnou na předání, slibuji.