Pokračování

,,Tak se posaďte," vyzval Snape Harryho, jakmile došli do bytu.

,,Doufám, že vás nijak neobtěžuji, pane," omlouval se Nebelvír a lektvarista ho ujistil, že ne.

,,Vím, že se sluší poděkovat za to, co jste pro mě udělal," začala Severus a rozmýšlel se, co řekne dál, ,,jsem vaším dlužníkem, pane Pottere."

,,Vy byste udělal to samé, pane," odvětil mu skromně Harry a měl
pravdu.

,,Jinak, co jste dělal takto pozdě venku? Pokud mám správné informace, tak bylo už po půlnoci," zeptal se Zmijozel se skrývaným zájmem na otázku, která mu společně s omluvou sužovala mysl.

,,Víte, pane," snažil se rozpovídat Harry, ,,já-" povzdechl si, ,,- nemohl jsem spát."

,,A jak jste se octnul u Zapovězeného lesa?" pátral dál muž.

,,Řeknu vám to, když slíbíte, že za to nebudu mít žádný postih a nikomu to neřeknete."

,,Slibuju," odpřísáhl Severus a nepatrně se usmál - přítomnost mladíka mu začínala být příjemná, vzhledem k tomu, že nemohl též zavřít víčka a propadnout se tak do říše snů.

,,Pravidelně chodím na astronomku... když nemůžu spát," vysvětlil Nebelvír, ,,tehdy jsem tam byl taky a najednou jsem uviděl na kraji lesa světlo-"

,,- a vaše zvědavost a pokušení vás dovedlo až ke mně," doplnil ho Snape a Harry lehce poníženě přikývl.

,,Tentokrát musím váš smysl pro vyhledávání malérů vyzdvihnout, pane Pottere, jinak bych tu už nemusel být," uznal jindy přísný muž a netrvalo dlouho a z komnat byl slyšet i smích.

Byl to zvuk čistý a přirozený, aniž by byl podpořen alkoholem, či žádnou jinou nutností.

Tito dva muži - respektive muž a mladík - po letech nepřátelství konečně našli společnou notu.

Loučili se spolu až nad ránem, přičemž stihli i jednu šachovou partii.

Oba pak chodili celý den utahaní jako koťata a byli rádi, až ulehli večer do postele.

Ale oba museli přiznat, že se jim konverzace líbila a že by ji, někdy v budoucnu, rádi zopakovali.

Stojíte o další kapitoly?