Nechal si na tvář snášet ledové sněhové vločky, které silně kontrastovaly s jeho ošlehanými tvářemi od mrazivého počasí.

,,Notak, Harry, pojď už dovnitř, ten už dnes nepřijde," nabádala Hermiona svého kamaráda, aby už šel konečně do tepla.

,,Věřil jsem, že přijde. Že si vzpomene. Že nezapomene." Nebelvír si musel zklamaně přiznat, že už nepřijde. Zvednul se tedy z lavičky, která byla až na jeho místo pokryta sněhem, a šel do domu.

,,No, vidíš," usmála se na něj soucitně Mia a pomohla mu z kabátu. ,,Dáš si večeři?"

Harry se ani neohlédl a už byl ve svém pokoji, sedíc u krbu. Hřál své zmrzlé prsty o teplo, jež vydávaly hladové plameny. Pálely ho ale i horké slzy, jež se mu řinuly po tvářích.

Jasně se spolu domluvili na společnou večeři 25.

Severus se ale až příliš bál, aby mu tento kouzelný večer nezkazil, a tak ještě během pozdního večera nechal doručit Harrymu zprávu, že mu není dobře, ať ho omluví.

Nebelvír si dopis přečetl až ráno, ale stejně jeho slovům nevěřil.