Harry seděl na balkóně v křesle se sklenkou vína v ruce, zatímco Severus se ještě sprchoval. V celém domě byla kromě koupelny zhasnuta světla, takže Harryho obličej osvětloval pouze měsíc.

Luna byla dnes v úplňku a Harryho bodnul osten lítosti, co by se dnes dělo s Remusem. A začal vzpomínat - Remus, Tonksová, Sirius, jeho rodiče... a mnoho dalších jmen, o jejichž nositelech věděl, že už nejsou mezi námi.

Sklenku položil na stůl, zavřel oči a snažil se vnímat jen lehký letní vánek, aby zadržel slzy, které se mu draly do očí. Jen tak tak ty slané kapičky udržel, než přišel Severus a sedl si druhé křeslo.

Zadíval se na Harryho a poznal, že je s ním něco v nepořádku. ,,Harry," oslovil ho opatrně Severus. ,,Lásko, copak se děje?" A jakoby to pro Harryho byla ta poslední kapka a padnul do mužovy náruče a rozvlykal se. ,,Tak moc mi chybí," dostal ze sebe Harry skrz vzlyky.

Severus už za ty roky, co spolu žili, věděl, jak se zachovat. Začal ho krouživými pohyby bříšky prstů hladit po zádech. Věděl, že slova by byla zbytečná, a tak mu dal to jediné, co teď potřeboval - láskyplnou náruč a ujištění, že ho někdo miluje, že tu pro něj někdo je.