,,Přidej, Harry, notak," popoháněl Ron svého nejlepšího přítele, zatímco běžel ve vedení. Weasley zatočil na chodbě doprava a jen tak tak se na rohu vyhnul štaflím, na kterých balancoval školník Filch. Harry běžel hned za Ronem a též se úspěšně vyhnul školníkovi, který byl až příliš zahloubán do rovnání obrazu, než aby je zaregistroval.   

Před nimi byla dlouhá široká chodba, Harry díky své kondici z famfrpálu Rona brzy dostihl, a dokonce i předběhnul. Když už byl několik metrů ve vedení, ohlédl se za sebe, aby zjistil, jak na tom jeho přítel je a najednou do někoho narazil a spadl na zem.

Než se stihnul postavit, tak na něj postava, kterou strazil, promluvila. ,,Potter, ke mně do kabinetu!" nakázal mu zvýšeným hlasem profesor Snape, ,,ihned!" zdůraznil a vydal se do sklepení za doprovodu vlajícího černého pláště.
,,Hodně štěstí, kámo," zavolal na něj povzbudivě s pocitem viny Ron.

I když Harry svého profesora znal lépe než ostatní, tak teď se trochu bál. Bylo mu jasné, že ten přísný tón nasadil kvůli Ronovi a také proč si do kabinetu pozval pouze jeho, i když tam viděl i druhého zmiňovaného Nebelvíra. Harry tedy bez odporu do sklepení šel a u dveří na něj čekal Snape - ten otevřel dveře do svých soukromých komnat a vešel, přičemž Harry hned v závěsu.

,,Harry, Harry, co mi to děláš," povzdechl si Severus po cestě přes obývák ke pracovnímu stolu. ,,Já - moc se ti omlouvám," řekl provinile Nebelvír a přešel blíže k lektvaristovi. Harry ještě chvíli stál kousek od stolu s hlavou sklopenou a provinilým výrazem.

,,Tak pojď sem," prolomil několika minutové ticho Severus a vybídl Harryho, ať si mu sedne na klín. Ten náruč vstřícně přijal a daroval svému tajnému milenci dlouhý polibek.