Jakmile se lord Voldemort úplně rozpadl, celá světlá strana propukla v jásot, zatímco smrtijedi se přemísťovali pryč.

Všichni se seběhli kolem Zlatého chlapce pogratulovat mu, ale on, jakoby byl v nějaké bublině či tranzu, je vůbec nevnímal a snažil se dostat co nejrychleji pryč-na ošetřovnu, aby zjistil, jak na tom jeho milenec je. Protože kdyby se na místo ihned nedostavila madame Pomfreyová s protijedem... Harry na to ani nechtěl pomyslet.

Prodral se davem a pádil na ošetřovnu, která byla teď značně plná. Merlinžel nejen lůžek s pacienty ale i s oběťmi války. Harry se rozběhl k tomu skoro poslednímu, na kterém zahlédl delší černé vlasy typické pro jeho přítele.

Když k němu doběhl, Severus měl přivřená víčka a odpočíval. Ovšem po celkem hlasitém příchodu jeho přítele, své onyxové oči otevřel.

,,Seve," vypískl Harry a vrhl se k němu obejmout ho, nedbaje pohledu ostatních. ,,Harry," opáčil chraplavým hlasem a rukou ho začal hladit po vlasech. ,,Dokázal jsem to. Severusi, já to zvládl," radoval se. ,,Jsem na tebe pyšný," pochválil ho a donutil ho zvednout hlavu, přičemž se sám zvedl v loktech, aby jejich rty konečně spojil v jedny.