Brýlatý chlapec s jizvou na čele neklidně přešlapoval před potemnělou Velkou síní. Hodiny právě odbíjely jedenáct hodin a na poslední úder se s tichými kroky z tmavé chodby vedoucí do sklepení vynořil profesor Snape.

,,Dobrý večer, pane," pozdravil ho Harry, který poslední dny pořád přemýšlel o tom, proč má sakra školní trest v noci. A proč měl čekat před Velkou síní?

,,Dobrý večer, pane Pottere," oplatil ho Snape a pobídl ho, aby vyšli ven. Obloha byla plná hvězd a měsíc v úplňku jasně zářil a osvětloval jim tak tmavou cestu na školních pozemcích.

,,Kam to jdeme, pane?" ptal se ho nebelvír a jen stěží potlačil svou zvědavost. Snape se tence usmál a Harryho najednou polila obava jako studený pot; co když ho chce předat Voldemortovi? Ale ne, uklidňoval se vzápětí, profesor je přece na Brumbálově straně, je v řádu...

,,Do Zapovězeného lesa. Pomůžete mi nasbírat pár přísad do lektvarů," odvětil Snape a triumfálně se ušklíbl. Nebelvír potlačil otrávené zasténání. No, co se dalo čekat.

Mlčky kráčeli k lesu. Harry chtěl něco říct, ale vůbec nevěděl co. Byl ve společnosti zamlklého profesora trochu nervózní.

,,Hmm, pane, co budeme trhat?" konečně se odvážil zeptat. Snape po něm šlehl pohledem a hmátl po hůlce. Harryho to vylekalo a trhnul sebou, ale když viděl, že ji profesor jen rozsvítil, aby lépe viděli na cestu, jelikož vcházeli do lesa, uvědomil si, že se choval jako idiot. Nečekaně.

Vstoupili do lesa a po pěšince kráčeli vpřed. Harry vytáhl i svou hůlku a rozsvítil ji. ,,Trhají se kytky, Pottere."

,,Tak to pardon. Hmm, sbírat?"

,,Uvidíte," odvětil tajemně Snape a nebelvír se zamračil. To mu to jako nemůže normálně říct? U Merlina!

,,Já jako nechápu, proč jste mě vzal do lesa trhat - tedy sbírat - nějaký přísady, když víte, jak hloupý jsem ma lektvary. A taky by mě zajímalo, proč mi normálně nemůžete říct, co to mám hledat, protože-" najednou byl Harry přerušen. Ale trochu neobvyklým způsobem.

Severus ho přirazil ke stromu a políbil ho. Nebyl to nějaký obyčejný lehký polibek. Naopak, byl tvrdý, majetnický, ale... Harrymu se na tom přece jen něco líbilo.

Překvapeně vytřeštil oči a trochu se zajíknul. Pak ale ucítil, jak mu Severus vjel oběma rukama do vlasů a lehce přivřel oči. Váhavě mu polibky oplácel, až se od sebe nakonec odtáhli.

,,Wow..." vydechl Harry a byl rád, že je taková tma (ačkoliv měli rozsvícené hůlky) a není vidět, jak mu zčervenaly tváře. ,,No... takže jsme sem šli sbírat polibky?" uculil se nakonec a váhavě se podíval Severusovi do tváře. Černé oči mu zajiskřily.

,,Pokud tomu tak chceš říkat..." protáhl profesor a vydal se zase zpátky. Harry pootevřel ústa a pak ho rychle doběhl.

,,To je... to je jako všechno?"

Severus se zastavil a otočil se k němu. Po tváři se mu rozlil úsměv. ,,Chceš snad víc?"

,,No, já... myslel jsem, že..." pak si uvědomil, že svou větu prostě nedokáže dokončit, a tak si stoupl na špičky a jen lehce se svými rty dotkl těch jeho. ,,Ehm... líbilo se mi to. Zajímavý školní trest. Nevadilo by mi-" když se ho Severus pokusil znovu přerušit polibkem, nedaleko nich se ozvalo zavytí vlkodlaka.

,,Pojď. Půjdeme raději někam, kde mi tě nesežere vlkodlak," propletl si s Harrym prsty a za doprovodu chlapcova poťouchlého hihňání se vydali co nejrychleji do hradu.

•••

Nebýt volné dvouhodinovky, trochu bych váhala, jestli kapitolu zvládnu napsat:D
Každopádně tady je a snad vás potěšila víc, než ta předchozí, u níž jste, jak mi někteří z vás psali, brečeli. Moc se omlouvám!:D:(
A já zase běžím k učení🙄☺
-Milka❣