Harry zíral na své brambory a dloubal do nich vidličkou, až je úplně rozšťouchal. Vypadalo to, že je myšlenkami jinde a že si pomalu ani neuvědomuje, co vlastně dělá. Severus ho trochu starostlivě pozoroval a nakonec zlehka přikryl jeho dlaň, kterou měl položenou na stole vedle svého talíře, tou svou. Mladík sebou trhl a překvapeně k němu zvedl hlavu.

,,Je všechno v pořádku?" zeptal se ho Severus jemně a zlehka přejel prsty po kloubech chlapcovy dlaně. Harry si povzdechl a vidličku odložil. Vůbec neměl hlad. Ani chuť.

,,Já nevím," zamumlal v odpověď a odsunul od sebe talíř. Zvedl k Severusovi své zelené oči, které byly tentokrát naplněné strachem. ,,Zítra je to soudní řízení. Mám strach. Co když... co když..." ani to nedokázal vyslovit. Nedovedl si představit, že by najednou neměl Severuse po svém boku. Ta představa byla... strašná. Co by bez něj dělal? Jak by to jen, pro všechno na světě, zvládl?

,,Neboj se," snažil se ho uklidnit, byť sám byl docela nejistý, ,,dopadne to dobře. Sám jsi přece říkal, že soudcovat bude Kingsley, a ten je spravedlivý. Určitě bude vše v pořádku."

,,No jo, jenže co když moje obhajoby nebudou dostatečně přesvědčivé?" zanaříkal Harry a vložil si tvář do dlaní. ,,Co když to zvorám?"

,,Nezvoráš. Určitě to bude v pořádku, zvládneš to, jsem si tím jistý," ujišťoval ho a svým slovům věřil. Věděl, že to Harry zvládne. A navíc - porazil přece Voldemorta. A ministerstvo mu bude jistojistě podlézat, tak proč mu nevyhovět?

,,Pojď sem," vyzval ho a Harry ho poslechl. Vstal ze židle a Severus si ho stáhl na sebe. Nechal ho, aby se schoulil do jeho náruče, a vtiskl mu pusu na čelo. ,,Ty jsi víc nervóznější než já," poznamenal s úsměvem, když slyšel, jak Harrymu zběsile tluče srdce.

,,Nemůžu o tebe přece přijít. Ne teď, když jsme konečně spolu," zamumlal do jeho hrudi a pevněji ho objal, jako by se bál, že ho tady a teď ztratí.

,,Nepřijdeš o mě," odporoval mu tiše Severus a jemně ho vzal za bradu, již nadzvedl, aby mu viděl do očí. Harry vypadal smutně; skoro jako malé opuštěné štěňátko, které se na vás prosebně dívá snažíc se vás tím pohledem přemluvit, abyste si ho vzali domů.

,,Nemůžu se prostě... nebát," zahuhlal a trochu uhnul pohledem, ,,přesně tohle nesnáším. Najdu někoho, na kom mi záleží, a pak o něj mám přijít-"

,,Nepřijdeš o mě," zopakoval znovu, tentokrát naléhavěji, ,,pochop to, prosím tě. Nemysli hned na to nejhorší. Dobře?"

,,Dobře," řekl pomalu a pak ho zlehka políbil. Dobře. Nebude si z toho dělat takovou hlavu; co se má stát, stane se. Snad je všechny přesvědčí, snad to všechno dobře dopadne...

,,Bude to dobré, uvidíš," pousmál se na něj zlehka Severus a Harry přikývl. Pak vděčně položil svou hlavu na jeho rameno a přivřel oči. Nikdy si nemyslel, že se to stane; že se zamiluje právě do Severuse Snapea. Ale stalo se to a on za to byl rád. Měl ve svém životě někoho, kdo ho konečně doopravdy miloval.

A když tak nad tím přemýšlel, kdyby dostal šanci změnit svůj život, neměnil by vůbec nic. Právě teď měl doopravdy smysl.

•••

Děkuji adelka159 ❤
Snad se vám líbila❤
Mimochodem, zveřejnila jsem jednu Snarry jednodílovku (ne, nemohla jsem ji dát sem) s názvem Jizvy, které nezmizí, tak když se někdo mrkne, budu ráda☺
-Mil🐢