,,Tak leť, Hedviko," povzdechl si Harry a díval se za svou bílou sovou, jak letí od Doupěte pryč. Trvalo to už tři roky; a vždycky se vrátila s dopisem a s nepořízenou zpět.

,,Harry, myslím... myslím, že bys s tím už měl přestat," řekla mu jemně Hermiona a stiskla mu rameno.

,,A to jako proč?" odsekl jí nepříjemně a ona ruku zase stáhla.

,,Nemyslím si, že ho Hedvika najde... od války ho nikdo nikde neviděl. Co my víme, může být třeba v Americe..."

,,Já se jen tak nevzdám, Hermiono," prohlásil pevným hlasem a odešel od okna, ,,slíbil mi, že se vrátí. Že bude se mnou. Slíbil mi to."

•👨‍❤️‍👨•

Černovlasý muž právě odemykal dveře od svého domu, když uslyšel slabé zahoukání a zmateně se otočil. Ach, zatraceně. Zapomněl na ochranná kouzla. Ale už bylo pozdě, bílá sova ho už spatřila a letěla k němu.

Usadila se na jeho rameno a trochu pevněji ho stiskla. Všiml si, že má u nohy přivázaný kus pergamenu. ,,Hedviko, co tady děláš?" zeptal se jí tiše a vešel dovnitř. V mysli mu vyplulo několik vzpomínek a on si bolestně vzdychl.

Postaral se o Hedviku a podle jejího velmi rozčepýřeného peří pochopil, že byla na cestě několik dní. Posadil se ke stolu a dal jí jeden soví pamlsek, který si s chutí vzala, ale nepřestávala na něj hledět svýma chytrýma, a tentokrát vyčítavýma, očima.

,,Já vím, já vím. Omlouvám se," povzdechl si a trochu váhavě dodal: ,,Je Harry v pořádku?" Hedvika zahoukala na souhlas a Severus jí opatrně odvázal dopis. Nemusel ho číst. Věděl, o co půjde. ,,Chce mě vidět, že?" Opět se ozvalo souhlasné zahoukání. Pohladil ji po peří.

,,Nevím, jestli to je dobrý nápad," protáhl váhavě a lehce ucukl rukou, když ho klovla. ,,Nesouhlasíš se mnou? Poslouchej, myslím, že by nám neprospělo, kdybychom se viděli. Už jsme si na to zvykli." Hedvika ho znovu klovla a naléhavě zahoukala. ,,Nedělej to ještě těžší. Já... on mi nedá pokoj, že ne? Dobře... počkej tady," zvedl se a došel pro kus pergamenu a brk.

•👨‍❤️‍👨•

Harry stál celý natěšený a nervózní kousek od Děravého kotle. Chladný vzduch ho štípal do tváří a z úst mu pokaždé vyšel obláček páry, když oplatil pozdrav lidem, kteří ho míjeli. Aby řekl pravdu, štvalo ho to. Neustále totiž chodili další a další lidé, ale ten, kterého chtěl vidět nejvíc, se stále neukázal.

Už si začal říkat, jestli si to náhodou nerozmyslel, když ho náhle spatřil. Vypadal úplně stejně jako předtím, jen vlasy měl o trochu delší; kráčel k němu svým typickým krokem a na své tváři nedal znát žádné emoce. Harry cítil, jak mu poskočilo srdce.

Počkal, než k němu došel. ,,Ahoj," pozdravil ho tiše a neubránil se malému úsměvu, ,,jsem... jsem rád, že jsi přišel."

,,O čem jsi se mnou chtěl mluvit?" zeptal se ho ostře, až to Harrymu připomnělo hodiny lektvarů.

,,Já... já..." koktal mladík a urputně toužil po tom, aby se mohl utopit v jeho onyxových očích, ,,chyběl jsi mi, Severusi. Proč ses neozval? Celé tři roky... slíbil jsi mi, že... že budeš-"

,,Nevěděl jsem, co slibuju," přerušil ho ledovým hlasem, ale díval se na něj. Prohlížel si ho. Všiml si, že má zase svalnatější postavu a neušlo mu, že se z hubeného obyčejného chlapce stal opravdu atraktivní mladík. Ano, byla to chyba. Neměl sem chodit, sakra. ,,Neměl jsi posílat Hedviku. Bylo to zbytečné. Už se nebudeme vídat."

,,Ale proč?" vydechl zoufale Harry a cítil, jak se mu svírá hrdlo. ,,Nemůžu tě nechat odejít! Ne... teď. Když jsem tě konečně našel... Hedvika..."

,,Ne," kroutil hlavou Severus, ,,nehledej mě. Zapomeň na mě." Začal se vzdalovat, ale Harry ho pevně popadl za zápěstí. Už plakal.

,,To nemůžeš!" křikl na něj. ,,Nemůžeš jen tak jít! Jak bych na tebe mohl zapomenout? Copak to nechápeš? Já tě miluju! Severusi, prosím! Prosím!" slzy se mu kutálely po tvářích a Severus bojoval sám se sebou. Nechtěl ho opustit; ale zároveň mu nechtěl ublížit.

,,Nechci ti ublížit..."

,,Copak to nechápeš?" vzlykal. ,,Ubližuješ mi tím, že mě chceš opustit!"

,,Harry..." váhal s další odpovědí. Ale chlapec si stoupl na špičky, objal ho kolem krku a políbil ho tak, jako by to mělo být naposledy. Jako by tenhle polibek odstranil všechny nejistoty, jež Severus pociťoval. Přitáhl si mladíka blíž k sobě a konečně si uvědomil, že ho celou dobu potřeboval mít blízko sebe. Potřebovali jeden druhého.

•••

Tak je zase neděle!:(
To je hrůza, už jen tři dny a zase je konec ledna:D taky vám to tak uteklo?:D
Snad se vám kapitola líbila❤
-Milka❤