Byl Halloween, třicátý první říjen, a Harry Potter sklesle seděl na pohovce ve sklepení ve Snapeově kabinetu a zíral do smutně tančících rudých plamenů v krbu. Čekal, až se Severus vrátí z hostiny, a chtěl se ho zeptat, jestli půjde s ním.

Když odbíjela osmá, Harry se zvedl a přehodil přes sebe připravený černý plášť, který ležel na opěrce křesla. Zrovna si zapínal sponu, když se dveře otevřely a dovnitř vešel Severus.

,,Ahoj," pozdravil mladíka a překvapeně došel k němu, ,,někam jdeš?"

Harry se k němu otočil; jakmile Severus pohlédl do jeho smutných zelených očí, které se leskly, hned pochopil a píchlo ho při tom pohledu u srdce. ,,Ach, Harry," zašeptal a přitáhl si ho k sobě do náruče. Mladík mu zabořil tvář do ramene a jen vnímal, jak ho Severus konejšivě hladí po zádech. ,,Půjdu s tebou, dobře? Pokud tedy chceš."

,,Chci," zašeptal Harry a mezi prsty uchopil stonek nádherné bílé lilie. Severus ho vzal za ruku a společně prošli chodbou až do vstupní síně, odkud se hlavní bránou dostali ven, na tmavé bradavické pozemky.

Oba dva mlčeli. Nebylo co říkat. A Harry za to ticho byl docela rád.

Jakmile se dostali za hranici, odkud se už mohli přemístit, Severus mu stiskl ruku o trochu silněji. Udělali ještě jeden krok a vzápětí se ocitli přímo uprostřed malého městečka, které se jmenovalo Godrikův důl.

Harry se trhaně nadechl a rozhlédl se kolem. Už to bude rok, co tu byl naposledy; tehdy s Hermionou, kdy poprvé navštívil hrob svých rodičů, kdy poprvé viděl trosky domu, v němž s rodiči bydlel; kdy poprvé uviděl válečný pomník, jenž se měnil na velkou sochu s podobiznami Jamese, Lily a malého Harryho.

,,Pojďme," zašeptal Severus a pomalu ho vedl k hřbitovu. Teprve až teď jako by si Harry uvědomil, že i on znal jeho rodiče; že se přátelil s jeho matkou. Došlo mu, že na hřbitově není poprvé, když jistě procházel mezi hroby a vedl Harryho k tomu, kde odpočívali jeho rodiče.

,,Děkuju," zašeptal Harry náhle a pohlédl na něj. Viděl, jak se Severus pousmál a zlehka zavrtěl hlavou. Malý úsměv mu z tváře ale zmizel ve chvíli, kdy se zastavil a sklonil hlavu.

Harry poklekl k hrobu svých rodičů a cítil, jak ho v očích štípou slzy. Položil lilii před náhrobek, na němž byla vytesaná jejich jména, datum narození a datum úmrtí. Opatrně je pohladil. ,,Ahoj, mami, tati," zašeptal a marně polykal slzy. Cítil, jak se mu horké krůpěje kutálejí po tvářích. ,,Chybíte mi. Já... mám vás rád. A děkuju."

Ucítil, jak mu Severus položil ruku na rameno a jemně ho stiskl, aby mu připomenul, že je tu s ním. Harry potichu vzlykl, trochu zbytečně si otřel oči i tváře a vstal, aby se mohl schoulit do Severusova objetí. Jeho emoce se znásobily, když mi Severus nastavil svou náruč - a teď to všechno jako by bylo ještě tisíckrát horší. Kolem jeho trupu se obtočily lektvaristovy paže a potom mu vtiskl malou pusu do vlasů.

Harry mu tiše vzlykal do hrudi. Neplakal často. Ani za rodiče ne. Ale teď... teď jako by se v něm něco zlomilo a on si vynahrazoval ty roky, kdy neplakal, právě teď. Protože tohle nikdy nepřestane bolet.

•••

Děkuji Saraskywalker ❤

Dnes trošinkuuu smutnější😀
I tak doufám, že se vám líbila❤
A děkuju za 10K reads, to je prostě neuvěřitelný😱😍
-Mil🐢