Hodina lektvarů se blížila ke konci a Harry by asi nic neudělal, kdyby nespolupracoval s Hermionou. Celou hodinu byl totiž zaměstnán svými myšlenkami, které se točily právě kolem jeho profesora - Snapea. Každou chvíli se na něj podíval a zase uhnul pohledem.

,,Harry, u Merlina," protočila očima Hermiona, když vyšli ze sklepení, a Harry málem začal samou radostí skákat, ,,je hezké, že ti k úsměvu stačí, když ho vidíš, ale takhle to dál nejde. Musíš mu to říct."

Chlapec se zastavil a nevěřícně se na ni podíval. ,,Ale Hermiono," zašeptal, ,,on je můj profesor."

,,Na to jsi měl myslet dřív, než ses do něj zbláznil!"

,,Ale tomu nezabráníš! Jeden den jsi normální, druhý den přijdeš na snídani, uvidíš ho a začneš přemýšlet, jak je přitažlivý a pak se tvoje myšlenky stočí k tomu, jak velký má asi-"

,,Harry, prosím," přerušila ho Hermiona rázně.

,,Já nechtěl říct nic úchylnýho," bránil se Harry s pobaveným úsměvem, ,,na co ty nám to myslíš, Hermiono! Neměl bych o tom říct Ronovi? Nebo už o tom ví?"

,,Sklapni a věnuj se svému milostnému vztahu, jo?"

,,Ještě žádný nemám," odporoval Harry a pak se zazubil, ,,ale fajn. Dnes večer... ho poctím svou návštěvou. To bude trapas. Co jako řeknu? Milý pane profesore, jsem v tom až po uši. Myslím tím v lásce, ne třeba c těhotenství."

,,Třeba. Ale už s tím něco dělej, protože se prakticky jako těhotná žena chováš!"

•👨‍❤️‍👨•

Harry seděl ve společence a nacvičoval si jedno kouzlo, o kterém mu vyprávěl Sirius. Bylo bezva, že Harry nosil brýle, protože když je kvůlo tomu kouzlu nosil Sirius, byl spíš slepý jako patrona.

Chlapec si hůlkou poklepal na brýle, jež se mu náhle zamlžily a objevila se na nich slova Miluju tě. Nějaká třeťačka si toho všimla a zalapala po dechu. Harry kouzlo rychle zrušil a omluvně se na ni podíval.

,,Promiň, ale to nebylo na tebe. Miluju někoho jinýho."

,,No nazdar Romeo," pozdravil ho Ron a ušklíbl se, ,,už zase nacvičuješ to kouzlo? Pro svého vyvoleného?"

Harry zalapal po dechu: ,,Jak to-"

,,Jak to vím? Člověče, i slepý by si toho všiml! Ani na detektiva jsem si nemusel hrát."

,,Spíš jsem lamač srdcí," přiznal Harry a nenápadně kývl hlavou k třeťačce.

,,Hele, Snape," ukázal Ron na Pobertův plánek, ,,takhle blízko Nebelvíru ho vidím snad poprvý. Vsadíme se, že přišel za tebou?"

,,Ty myslíš-"

,,No jasně. A jestli to bude fakt pravda, prohlásím se za detektiva," ušklíbl se Ron, ,,tak jdi, než odejde."

Tmavovlásek rychle vyskočil z křesla a povzbuzen Ronem vyběhl ven ze společenky. Hůlkou poklepal na své brýle a když se na nich objevila ta dvě slova, uvědomil si, že teď je v háji. Neviděl ani na krok, a tak před sebe natáhl ruce a pomalu kráčel vpřed.

,,Co to tady zase provádíte, pane Pottere?" ten hlas ho přinutil k úsměvu a Harry se ležérně opřel o zeď. Alespoň si myslel, že je to zeď. Bylo to brnění, a to se teď s rachotem svezlo na zem a Harry s ním.

Nevěděl, jestli se mu to zdá, ale měl pocit, že zaslechl Snapeův smích. Rozhořčeně si sundal brýle a fňukl. ,,Ono to zmizelo! Pitomý kouzlo?"

,,Co zmizelo?" zeptal se ho Snape a klekl si k němu. Harry si brýle otřel a zase si je nasadil.

,,No..." zaváhal, ale pak vytáhl hůlku a zase si na ně poklepal. Miluju tě.

,,Oh, Harry," usmál se Severus a pohladil ho po tváři, ,,myslíš si, že to nevím? Byl jsi hrozně nenápadný."

,,No, takhle se zamilovaní chovají, ne?" uculil se.

•••

Tak s touhle kapitolou nejsem vůbec, ale vůbec spokojená:DD ale i tak doufám, že se některým aspoň trochu líbila😅
-Milka💞