,,Severusi," řekl Brumbál a otočil se k Snapeovi, ,,vy víte, oč vás teď musím požádat. Pokud jste ochoten to udělat... pokud jste připraven..."

,,Jsem," řekl Snape.

,,Pak tedy mnoho štěstí," popřál mu Brumbál a se stínem obav ve tváři ho sledoval, jak beze slova vyšel za Siriusem.

Harry se zmateně díval na zavřené dveře, kterými oba dva odešli. Trvalo to pár vteřin, než si domyslel, o co jde. To přece nemůžou myslet vážně-!

,,Počkat!" vykřikl najednou, až sebou skoro všichni trhli. Vymrštil se ze svého lůžka, rychle vklouzl do bot. A běžel ke dveřím. Nechoďte!

,,Pane Pottere!" zaječela madame Pomfreyová. ,,Okamžitě se vraťte! Potřebujete klid!" Ale Harry ji neslyšel. Hlavu měl plnou vyděšených myšlenek.

,,Jen ho nech, Poppy," uklidňoval ji unavený Brumbál a posmutněle se díval za ním, ,,on se vrátí..."

,,Pane profesore! Profesore Snape!" volal za lektvaristou Harry a běžel po chodbě za ním. Nikdo tu nebyl. Snape ho uslyšel a zastavil se u schodiště. Otočil se a překvapeně pozvedl obočí.

,,Pane Pottere?" podivil se. ,,Jestliže hledáte Blacka, už tu není-"

,,Ne," přerušil ho Harry, ignoroval bodavé jehličky ve spáncích, ,,hledal jsem vás..."

,,A co tak důležitého mi potřebujete říct, že to nepočká? Troufal bych si říct, že madame Pomfreyová díky vašemu útěku z ošetřovny vyletěla z kůže..."

,,Jak můžete v tuhle chvíli žertovat?" ptal se Harry nevěřícně.

,,Já nežertuji. Co tedy potřebujete? Nemám času nazbyt," zavrčel, netrpělivě podupával nohou. A vyhýbal se očnímu kontaktu.

Harry se zhluboka nadechl. ,,Nemůžete tam jít. Nemůžete jít... za ním. Za Voldemortem." Snape sebou trhl.

,,Nepochybně vás to zklame, pane Pottere, ale myslím, že to já rozhoduji o tom, co udělám a co neudělám," prohlásil Snape, otočil se. Ale Harry ho rychle popadl za zápěstí.

,,On vás zabije," šeptal zoufale, ,,nemůžete tam jít."

Severus se na něj chvíli díval. A pak řekl: ,,Jsem si toho vědom, pane Pottere. To riziko jsem přijal."

,,Pane - to - to nejde-" vydechl Harry, zelené oči se plnily strachem, ,,bojím se o vás-"

Tím dokonale Severuse odzbrojil. Cože řekl? On - on se bojí? O mě?!

,,Nesmíte tam jít," zašeptal znovu chlapec, pevně ho držel za zápěstí, ,,nechci... vás ztratit." Přistoupil k němu blíž, zadíval se mu do očí. ,,Prosím."

,,Já tam musím jít," odvětil Severus, ,,musím. Je to nutné. Pochop to, prosím. Není jiná možnost."

,,To nikdy nepochopím," vrtěl hlavou Harry, ,,nikdy. Proč to riskujete? Proč tam jdete? A neodpovídejte, že musíte. Nemusíte."

Chvíli mlčel. Váhal. Proč ho to najednou zajímá? ,,Protože potřebuji ulehčit svému svědomí," řekl nakonec, ,,je to jediná věc, kterou mohu splatit své dluhy. Jak mohu zachránit tebe."

Harry otevřel ústa dokořán. Cože? On kvůli mně riskuje svůj život? ptal se sám sebe. Vždyť mě nenávidí!

Nahlas ale neřekl nic. Nenacházel správná slova. A tak jen udělal další krok vpřed, stoupl si na špičky a vtiskl mu váhavý, letmý polibek na rty. ,,Buď opatrný," zašeptal mu do rtů, než se s červenými tvářemi a strachem v očích zase odtáhl.

,,Budu," slíbil Severus, ohromený tím, co chlapec udělal. Když ho pomalu pustil, věnoval mu poslední pohled. A pak se otočil a rozešel se od něj pryč. Jde vstříc smrti? Nevěděl. Jistým krokem ale kráčel dál, nechal Harryho daleko za sebou.

Vrátíš se? volal Harry v duchu.

Vrátím.

•••

Jakože cože? #5 ve fanfikci? Děláte si srandu?
Děkuju!!💛💛to je neuvěřitelný:')
Při psaní březnových jednodílovek jsem měla rozečtený Ohnivý pohár a po většinu čtení jsem musela přemýšlet nad 'co by, kdyby' ve Snarry podobě, samozřejmě...😀
(I předchozí jednodílovka je OP ovlivněna)
Snad se vám ta dnešní líbila💛
-Mil🐢