Byla jsem v pasti. Tma, jenž mě obklopovala, mi nedovolovala dohlédnout ani na pár kroků před sebou, za mnou či ze stran. Bez útěku.

Nechápavě jsem se porozhlédla kolem sebe než jsem udělala pár kroků před sebe. Nic se nestalo. Udělala jsem pár dalších kroků, přičemž jsem stále zrychlovala, až jsem se hystericky rozeběhla kupředu.

Čas jakoby se zastavil a já běhala stále na stejném místě. Stále stejné okolí, všude kolem hustá tma, jenž mě držela daleko ode všeho.

Běžela jsem bez přestání. Už jsem neměla energii a ztrácela potřebný dech, který zaostával. Když už jsem to chtěla vzdát a padnout vysílením, přede mnou se rozprostřela místnost, jenž jsem dobře znala.

Dvě dívky seděly uprostřed modře vymalované místnosti, ve které panovalo přítmí. Obě se hlasitě pochechtávaly u knížky, kterou jim vypůjčil černovlasý muž. Na každé ze stránek byl vysvětlován postup u jednotlivých kouzel a zaklínadel.

,,Podívej, Lio!", ukázala brunetka malé holčičce, které bylo něco málo po osmi letech. ,,Jaké by to asi bylo, kdyby jsme opravdu mohly studovat v Bradavicích?", zasnila se.

,,Jo, kéž by.", smutně se pousmála černovláska, v očích se jí zračila bolest, když na to kouzelné místo pomyslela.

,,Třeba se vám to splní, nedělejme ukvapené závěry.", zarazila je nejstarší dívka, jenž se objevila mezi futry dveří. ,,Nikdy nevíme, co se stane. Já jsem také neměla studovat, ale jak to dopadlo? Teď studuji sedmí ročník a za dva měsíce budu dělat OVCE.", usmála se mile a přisedla si na zem k dívkám.

Obraz se zatočil a já se objevila ve stejné místnosti, však přeci jen o nějakou dobu později. Pokoj už nebyl v modré barvě a vybaven dívčími blbůstkami. Pokoji dominovala černá barva a místnost byla až nepříjemně prázdná.

,,Proč nemůžu do Bradavic jako Max, tati?", zeptala se o pár let starší dívka, která ve své ruce dřímala tmavou hůlku a druhou držela kufr, ve kterém měla sbalený skoro celý pokoj a své dětství.

,,Už jsme o tom mluvili! Není to pro tebe bezpečné!", vyštěkl už mírně vytyčeně černovlasý lektvarista po holčině.

,,A to v jiné kouzelnické škole v bezpečí budu?", ptala se jízlivě.

Straší čaroděj už neodpovídal a pustil do pokoje hnědovlásku, která se tvářila snad více ztrápeně než samotná oběť, která musí opustit vše, co pro ní mnoho znamená.

,,Slib mi, že tu pro mě NAVŽDY budeš, prosím!", žádala naléhavě starší čarodějka ze dvou dívek v pokoji a hleděla jí upřeně do očí, které se leskly neúprosnou ztrátou.

,,Slibuji.", nastavila malíček jak to dělají mudlové a čekala až zareaguje černovláska, která neváhala ani chvilku.

Dotkla se malým prstem kůže své kamarádky a i přes smutek se šťastně usmála. ,,Slibuji."

Se zrychleným dechem jsem vyletěla do sedu a bázlivě se rozhlížela kolem sebe. Všechno bylo v pořádku, byla jsem v Bradavicích ve své posteli se zatáhlými závěsy.

Potichu jsem odhrunula závěs a položila své bosé nohy na chladnou zem u postele a vyhákla se do stoje. U stolu jsem si vzala tenisky, které jsem si nazula a opustila dívčí ložnici a později i prázdnou společenskou místnost.

Kráčela jsem temnými chodbami a přemýšlela nad skutečností, že to všechno se mi jen nezdálo. Byla to promítnutá minulost z mého pohledu, jen v mé starší podobě. Děsilo mě to, ne že ne.

Porušili jsme náš slib, který jsme používali již od malého věku, vlastně od doby, co jsme začali mluvit. Poprvé s tím přišla má starší sestra, která je teď v Německu a již nějakou dobu mi neposílá dopisy.

Bolest se mísila se vztekem, který se mě chtěl zmocnit. Kvůli klukovi zničíme celé přátelství? Zatraceně, proč?!

,,Víš o tom, že jsou tři hodiny v noci a ty máš za pár hodin výuku?", vyrušil mě z přemýšlení nad nebelvírkou hluboký hlas, který jsem moc dobře znala.

,,Vím o tom, tati. A pokud se nepletu, ty za pár hodin učíš. Měl by jsi jít také spát.", podotkla jsem se zamračením, které šlo zaslechnout v mém hlase.

,,Nech si ty moudra.", zakroutil očima a zastavil se přede mnou. ,,Co se stalo, že se tváříš jako hromádka neštěstí?", změnil téma a po mém boku se rozešel po chodbách Bradavic.

,,Pohádala jsem se s Max. No, spíše s ní ukončila přátelství. Vyčetla mi, že chodím s Harrym i přes to, že jsem věděla, že se jí líbí.", vydechla jsem aniž bych se mu podívala do tváře. ,,A měla jsem noční můru, nevím jak jinak to nazvat.", přiznala jsem tiše.

,,Také nejsem nadšený z toho, že jsi s Potterem, ale jsem ochotný to respektovat. Jestli se s tebou přestala bavit kvůli tomu nebelvírovi, tak to asi nebyla doopravdová kamarádka, Nathalie.", pronesl.

,,Já vím, jen... Víš, co roznesla po škole?", zeptala jsem se se slzami na krajíčku.

,,Něco jsem slyšel...", přiznal.

,,Mám strach, co ještě rozhlásí, tati!", schovala jsem se do jeho nabízeného objetí a opřela si hlavu o jeho hruď.

,,Bude to dobré, uvidíš.", chlácholil mě.

Lumos! ✨

Jedna taková zvláštní kapitolka 😇
Ale snad se líbí 😁💓

O víkendu jsem si předepsala pár kapitol, tak teď budou vycházet určitě každou středu, ale poté nevím😬
Mám teď docela dost učení 🤐😶
Ale budu se snažit napsat si další 😌

Wolfi Snapeová

Nox! ✨