,,Jsi si jistá?", zeptal se asi po sté tmavovlasý nebelvír, když jsme zastavili před Velkou síni s rukou v ruce. Od toho polibku v dešti uběhl již týden a já stále přemýšlela, zda už to nechat vyjít na povrch.

,,Jo, Harry. Nemůžeme to skrývat do nekonečna a stejně, brzy by se to někdo dozvěděl a roznesl to po celé škole. To to raději přiznám sama.", usmála jsem mírně aniž bych se na něj otočila a pevněji stisknu jeho ruku.

,,Dobře, Nath.", přikývl s úsměvem. ,,Můžeme?", zhluboka jsem se nadechla a sebevědomě přikývla. Sice jsem sebevědomí vážně necítila, ale byla jsem odhodlána to udělat i přes rizika. A zvláště přes mého otce.

Se srdcem až v krku jsem vcházela s nebelvírem do Velké síně, kde se pohledy všech žáků i profesorů stočily na nás, tedy, spíše na naše propletené ruce.

Všechny jsem ignorovala a nechala se odvést Harrym až ke zmijozelskému stolu, kde mě všichni nenávistně sledovali. Až na Alexiu, která se usmívala jako měsíček na hnoji.

Harry mi popřál dobrou chuť a poté se rozešel ke svému stolu, kde na něj čekali vyjevení přátelé, kteří nejspíš nevěřili svým očím. Já si s arogantním úsměvem sedla vedle brunetky, která už snídala a jako jediná mi přála vztah s Harrym.

,,Já říkala, že mezi vámi něco bude.", ušklíbla se provokativně než se zasmála mému skřivení obličeje kvůli naštvaní.

,,Tak to jsi asi jediná.", vydechla jsem přebytečný vzduch z plic a s ignorováním všech jsem se natáhla pro tousty s marmeládou. Alexia na to nic neříkala a raději změnila téma jinam. Díky Merline.

,,Půjdeš dnes do Prasinek?", zeptala se po pár minutách ticha, které mezi námi panovalo. V síni to zase žilo jako kdyby se nic nestalo, až na zmijozelský stůl a pár nebelvírů.

,,Jo. Otec mi dal svolení už na začátku roku, za což jsem opravdu ráda.", zakousla jsem se do toustu a spokojeně zapředla nad tolik nostalgickou věcí.

,,Taky mi dali doma svolení a dokonce dobrovolně.", zašklebila jsem se společně s ní. ,,Předpokládám, že půjdeš s Harrym?", nadzvedla mírně obočí.

,,S Harrym a jestli budou souhlasit tak i s Hermionou, Ronem a Max. Můžeš jít klidně s námi.", navrhla jsem. Nechci být jediný zmijozel mezi nebelvíry.

,,Půjdu ráda. Neměla bych s kým jiným jít.", přikývla úsměvně.

Dojedla jsem snídani a se zmijozelkou opustila Velkou síň, kde mi dnes nebylo úplně nejlépe a necítila jsem se tam moc příjemně. Společně jsme tedy mířily do učebny lektvarů, které nás čekaly společně s Nebelvírem.

,,Jak myslíš, že na to reagoval tvůj otec?", zeptala se náhle, když jsem zastavily před učebnou, která pro mé překvapení byla otevřená.

,,Radši na to nemyslím.", pronesla jsem tiše, když jsem si představila jeho reakci. Bolestně mě u toho píchlo u srdce.

,,Chápu.", kývla Alexia. Ani jedna už nic neříkala a tak jsme vešly do sklepní učebny, ve které již pár studentů sedělo. Pro mé překvapení jsem viděla i Harryho, u kterého jsem ani nepostřehla, kdy opustil Velkou síň, a Hermionu s Ronaldem.

,,Nevadí, že budu sedět s Harrym?", zeptala jsem se nadějně brunetky, která s úsměvem zavrtěla hlavou a sedla si k nějaké zmijozelce, která se zdála jako přívětivá osoba. Já se rozešla k Harrymu, který se na mě již usmíval.

,,Ahoj.", pozdravila jsem všechny, které jsem znala a měla je ráda, než jsem si sedla do jedné ze zadních lavic k nebelvírovi. Všichni mi pozdrav také věnovali.

Chtěla jsem se na něco ještě zeptat, ale do třídy přímo vletěl můj otec, který se mračil více než obvykle a zůstal na mě viset pohledem několik vteřin než se rozešel ke své katedře a začal rozdávat rozkazy.

,,To nám ten pátek hezky začíná.", šeptla jsem si tiše pro sebe.

...

Celý den se táhnul tak zatraceně pomalu, až jsem si myslela, že se konce nedočkám. Díky Merlinovi jsem se dočkala, jinak bych taky asi nestála s nebelvíry a zmijozelkou na školním nádvořím před profesorkou přeměňování.

,,Tak jak se těšíte?", zeptala se Hermiona, když jsme se rozešli za ředitelkou nebelvírské koleje, která dnes šla s námi.

,,Hodně."

,,Opravdu se těším."

,,Čekal jsem takovou dobu, dvojčata mi i tom vyprávěla!"

,,Těším."

Všechny odpovědi zněli šťastně.

Trvalo nějakou dobu než jsme se do Prasinek dostali, ale stálo to za to. Ten pohled byl dokonalý. Krámky se sladkostmi, restaurace a různé bary na obědy.

Nejdříve jsme si šli koupit nějaké sladkosti, kde jsem si koupila jen čokoládovou žabku, ale od Harryho jsem ještě dostala citronové bonbóny a Bertíkovi fazolky tisíckrát jinak.

Společně jsme pak zamířily do restaurace U Tří košťat, kde jsme si objednali máslový ležák, který byl opravdu vynikající, takže jsme neodolali a koupili si ještě jeden.

Až když na vesnici padala tma jsem se rozhodli pro návrat do hradu abychom stihli večerku a večeři, která měla začínat za necelou půl hodinu.

,,To bylo úžasné! Už se těším na příště!", hlásal radostně i přes únavu Ron, se kterým jsem se celkem spřátelila.

,,To máš pravdu!", přikývla Alexia, která ještě ujídala čokoládovou žabku a měla plnou pusu. Jen jsme se zasmáli.

,,Můžeme si promluvit, Nathalie?", zastavila jsem se v cestě a čelila tak Max, která se netvářila příliš nadšeně.

,,Jasně. Uvidíme se ve Velké síni na večeři.", poslala jsem ostatní pryč a vyzvala tak nebelvírku k mluvení.

Lumos! ✨

Jelikož mám zítra narozeniny, tak nevím zda bych stíhala, přidávám již dnes!✨

Jak se vám kapitola líbila? ❤
Za názory budu ráda! 🙉🖤

Co říkáte na Harryho s Nathalií? Sedí vám k sobě, nebo by jste raději Nath viděli s někým jiným? Kým? 💙😏

Nox! ✨