Kdo by řekl, že čas v Bradavicích bude utíkat tak rychle? Ani jsem se nenadála a byla polovina října. Počasí venku se poměrně ochladilo a přišel i studený vítr.

Za těch několik týdnů jsem se přeci jen skamarádila s několika lidmi. Více si rozumím s dvojčaty, se kterými vymýšlím různé lumpárny, začala jsem se bavit s jednou zmijozelkou Alexiou a dokonce jsem kamarádka s Harry Potterem.

A popravdě? Asi něco k černovlasému Nebelvírovi cítím. Nevím, zda je to láska, jsme ještě prakticky děti, ale jen kamarádství to opravdu nebude.

Ty jeho dokonalý oči, ve kterých září hravé jiskřičky. Plné růžové rty. Havraní vlasy, které mu neustále padají do očí. Úsměv- ne, radši už nepřemýšlím nad tím klukem... nemůžu.

Však zpět do přítomnosti, raději, protože bych strávila další minuty přemýšlením nad nebelvírem.
Díky mnoha úkolů jsem byla donucena jít do knihovnu, abych si mohla napsat esej do hodiny přeměňování, kterou stále nemám nijak oblíbenou.

Ticho v knihovně přerušuje jen brk, který píše na kus pergamenu a neustále pšš od starší knihovnice vždy, když sem někdo přijde či udělá sebemenší hlasitější zvuk. Také jsem byla již párkrát napomenuta jelikož jsem hledala nějakou knížku k tématu, ale spadla jsem ze židle.

Po několika hodinách hledání nových knih, které by se hodily na doplnění tématu, jsem to vzdala a ztrápeně se vydala pryč z knihovny. Mezi dveřmi jsem ještě slyšela mým směrem pšš, než jsem jí zmizela z dohledu.

...

,,Zavolal by jsi mi prosím Harryho?", odchytla jsem si jakýsiho druháka, který mířil do společenské místnosti nebelvíru ve věži. Brunet jen vystrašeně kývl a zmizel za obrazem Buclaté dámy.

O chvíli později z otvoru vylézal černovlásek v mudlovském oblečení stejně jako já. S úsměvem mě pozdravil a poté i objal.

,,Ahoj, Harry.", opustila jsem objetí a po jeho boku kráčela chodbami rozlehlého hradu. Nebelvír mi zatím vyprávěl něco o útěku Siriuse Blacka, který jde údajně po něm a zabil jeho rodiče. Moc jsem tomu nevěřila.

,,Jdeme k Hagridovi?", zeptala jsem a tím přerušila jeho řeči o tom, že Sirius jde po něm a snaží se dostat do hradu. Harry přitakal, takže naše cesta byla jasná.

Společně jsme opustili hrad a po školních pozemcích mířili k hájence na kraji Zapovězeného lesa. Harry zaklepal na dveře a čekal. Za dveřmi se ozýval štěkot toho jeho ohavného psa. Nemám je ráda.

...

Čas u Hagrida utekl rychle, a když jsme odcházeli už bylo šero. Ani jsme nemuseli přemýšlet, aby nám došlo, že jdeme pozdě a už je dávno po večerce.

,,Uvidíme se zítra na hodině! Ahoj, Harry, Nathalie.", loučil se s námi poloobr, když jsme stáli již jednou nohou na mokré trávě v dešti.

,,Samozřejmě, zítra. Ahoj, Hagride!", usmál se černovlásý nebelvír a já úlevně vydechla, když za námi zavřel obří dřevěné dveře od hájenky a my mohly vyrazit zpět.

,,Jaký to je žít se Snapem?", zeptal se po chvíli chůze, když jsme procházeli bradavickými pozemky směrem k hradu.

,,Jiné než se zdá. Úsměvné.", usmála jsem se. ,,Je sice přísný a často neústupný, ale stále se ke mně chová hezky. Mám ho ráda, je to můj otec. Znamená pro mě všechno. Tobě se to zdá asi směšné, protože k tobě se chová jako ke kusu odpadků, ale věř mi, není takový jak se na první pohled zdá.", mlela jsem jaksi pátý přes devátý, ale ani jednomu to zřejmě nevadilo.

,,Asi máš pravdu. Nejspíš se chová úplně jinak."

,,Není to tím, že tě nemá rád, Harry. Má za to, že jsi stejný jako tvůj otec... A taky, že jsi z nebelvíru.", pokrčila jsem lehce rameny a podívala se na něj.

,,Jako můj otec?", zeptal se zaujatě.

,,To jsem neměla říkat!", pokla jsem.

,,Měla, Nath."

,,Ne, Harry. Řeknu ti to, ale ne teď. Jdeme pozdě, je po večerce, otec mě zabije !", hledala jsem výmluvu.

,,Dobře.", rozešli jsem se tedy. ,,Počkej ještě."

,,Co? -", byla jsem umlčená jeho rty na těch mých. No do háje!

Po chvíli vzpamatovávaní jsem se zapojila do polibku a omotala své paže kolem jeho krku.

A wau, líbá úžasně!

Asi jsem se zbláznila.

To nedopadne dobře.

Nemůže.

Lumos! ✨

Jak se dnes máte? ✨🙈
Já celkem dobře, máme tedy volno, takže mám čas na psaní! ❤

Co říkáte na polibek Nathalie a Harryho? 🙊

Nox! ✨