S dobrou náladou a úsměvem na rtech jsem vcházela do Velké síně, kde to vypadalo opravdu nádherně. Ze stropu se snášela bílá pokrývka, která se kousek nad námi rozplynula. Obrovský strom s ozdobami stál u profesorského stolu.

,,Je to úžasné.", vydechla jsem tiše, když se po mém boku objevila zmijozelka, která jen přikyvovala.

,,To máš pravdu. A to tu nebudeš na Štědrý den.", usmála se brunetka. Alexia narozdíl ode mě zůstává ve škole kvůli problémům doma, já musím jet domů se svým otcem, kde však už zítra bude i Malia.

,,To věřím.", přitakám a s otáčením hlavy se rozejdu ke zmijozelskému stolu, u kterého seděla již více jak polovina studentů naší koleje. Sedla jsem si vedle mé kamarádky, která se ihned natáhne pro kuřecí křidélko.

,,Máš nějaké dárky?", zeptala se Alexia s plnou pusou masa, díky čemuž jsem měla poměrně těžký úkol rozeznat co říká.

,,Jen pro otce, Harryho a tebe.", šibalsky se usměju, když si vzpomenu na minulý víkend s mým otcem, kterého jsem přemluvila aby se se mnou přemístil do Příčné ulice. No, řeknu vám, že nebyl vůbec, ale vůbec nadšený.

,,A prozradíš?", ukousla si další sousto kuřete, nad čímž jsem jen pobaveně zakroutila hlavou.

,,Neřeknu.", ušklíbla jsem se. ,,Ale řeknu ti, že na mě otec koukal jak na idiota."

...

Zbytek dne uběhl obzvláště rychle ve společnosti tří nebelvírů a jedné zmijozelky. Nejčastějším tématem však byl Famfrpál, který hraje Alexia a Harry s Ronem. Díky vyprávění mě napadla myšlenka, že bych se příští rok také přihlásila.

Poté jsme také probírali profesory, kde byl probrán i můj otec, který Ronovi udělil minulý týden školní trest ve společnosti školníka a té jeho tmavé potvory, která mě již několikrát prozradila s dvojčaty.

Než jsem se odebrala do společenské místnosti zmijozelu, přišla také dvojčata, která s námi chvíli poseděla v poloprázdné Velké síni, kde jsme celé odpoledne proseděli.

A drobným úsměvem, který mi neshodili ani ty dvě holky, jsem ulehla do své postele s černým kocourem, který se pak ale někam vypařil. Netrvalo dlouho a já se propadla do říše snů.

...

,,Uvidíme se za dva týdny!", pevně jsem sevřela v náručí zmijozelskou studentku, která mi neuvěřitelně přirostla k srdci až to bylo nepředstavitelné. Brunetka mé objetí oplatila dvakrát větší silou až jsem skoro nemohla dýchat.

,,Brzy se uvidíme, Nath.", usmála se nebelvírka mile a krátce mě stiskla v náruči. Ron mi popřál Veselé Vánoce a podal mi ruku, což působilo poměrně směšně, ale stisk jsem mu oplatila a teprve poté se otočila na mého přítele.

,,Budeš mi chybět.", konstatovala jsem se smutným podtónem, ale poté se zamilovaně usmála a schovala se před okolím v jeho hrudníku. Jeho paže mě objaly a nechtěly pustit, ale můj netrpělivý otec naše loučení přerušil.

,,Nechci vyrušovat vaše určitě dojemné loučení, ale je mi docela zima a rád bych byl doma před půlnocí.", kroutil nad námi očima černovlasý lektvarista, který stál jen pár metrů od nás a propaloval nás znuděným pohledem.

,,Mějte se.", mávla jsem jim, než jsem s otcem prošla za bránu Bradavického hradu, kde jsem se chytila jeho ruky. Bez upozornění se i se mnou přemístil před náš dům. Sice jsem již hodněkrát takto cestovala, ale stále to není procházka růžovým sadem.

,,Tati?", začala jsem ihned, co jsme překročili práh našeho domu.

,,Ne.", reagoval rychle, načež jsem ho obdarovala nevrlým pohledem. ,,Jako bych měl jinou možnost, co se děje, Lie?", povzdechl si a přešel do kuchyně, kde si sedl ke stolu.

,,Byla by možnost zajít ještě do Příčné ulice?"

...

I přes prvotní naštvaní se mnou opravdu do Příčné ulice šel. No, šel. Přes letaxovou síť jsme se dostali do jednoho obchůdku na rohu, ze kterého jsme pak na mé přání zamířili do krámku s knížkami, kde jsem koupila dárek Hermioně a mé sestře.

Při vstupu do obchodu s různými cukrovinkami jsem se zarazila u vyšší kudrnaté brunetky, která stála vedle profesora z Bradavic. S úsměvem jsem jí přepadla, když jsem jí skočila na záda.

,,Co to-", vyhrkla naštvaně, ale ihned co se ohlédla mě šťastně objala. Mezitím vším k nám došel i černovlasý muž, který byl zde se mnou.

,,Co ty tady, Hermiono? Myslela jsem, že budeš v Bradavicích s Harrym a Ronem.", zeptala jsem se překvapeně, když jsme se od sebe odtáhly na délku paží.

,,Potřebovala jsem si dokoupit brky a nějaké dárky, tak se profesor nabídl, že by šel se mnou. Co ty?", vysvětlovala a při tom ukázala na zjizveného muže, který se mírně usmíval a stál pár kroků od nás.

,,Nenecháme je nakupovat spolu, Severusi? Nevypadáš moc nadšeně, že zde musíš stát.", podotkl lehce pobaveně profesor Lupin, když se zaměřil pohledem na mého otce.

,,Hm, fajn. Za hodinu tě čekám u Ollivandera, Lio.", přísně se na mě díval, než bez rozloučení odešel s Lupinem z obchodu.

,,Takového ho neznám.", podivně zírala na odcházející postavu v černém plášti, který se nám po chvíli ztratil z dohledu.

,,Teď se chová poměrně odtažitě, ale jen proto, že je na veřejnosti. Jinak je to hotový Beránek.", ušklíbla jsem se zákeřně. Hermiona se zasmála, než jsem se pustily do šmejdění po krámku.

,,... A jaký to je teď v Bradavicích?", zeptala jsem se, když jsem opouštěly obchod. ,,Je tam nezvyklý klid, když tam není víc jak polovina studentů a tvůj otec.", prohodila brunetka s opatrností v hlase.

,,Oh ne, Malfoy.", povzdechla jjsem si zničeně, když se před námi objevil blonďatý zmijozel, kterého jsem viděla poprvé bez těch svých goril.

,,Ale, ale, Snapeová! Kdepak máš tatínka, aby ti utíral zadeček?", zašklebil se ihned po našem spatření.

,,Nech jí bejt, Malfoy.", snažila se mě bránit hnědovlasá nebelvírka.

,,Nepleť se do toho ty mudlovská šmejdko.", zasyčel jejím směrem blonďatý idiot, který po chvíli později schytal pořádnou facku od mé maličkosti.

,,Drž hubu, Malfoyi!", pohodila jsem svými vlasy a i se smutnou nebelvírskou dívkou jsem kráčela k obchodu s hůlkami.

Lumos! ✨

Zdravím! 💓
Trošku jsem na vás dnes zapomněla, za což se omlouvám, hups 🖤😂👈

Snad se kapitola bude líbit, komemtík potěší! 💓

Wolfi Snapeová

Nox! ✨