S třesoucýma rukama jsem seděla na dřevěné, ne moc pohodlné, židli a doufala, že těch pět minut uteče rychle. Vzala jsem jednu z knih a otevřela ji na první straně. Milovala jsem vůni nově koupených knih, ale tahle kniha mi připomínala jen špatné vzpomínky.

Na pravém rameni mi přistála pánská ruka, která mi ho pevně stiskla. Trochu jsem se zamračila, ale raději to nechala být. Nechtěla jsem se s ním zase rozhádat a už vůbec ne teď. Svou ruku jsem položila na tu jeho, která mi pořád pevně svírala rameno.

S falešným úsměvem jsem se na něj otočila a přitom mu jemně pohladila ruku. Jeho oči mi hleděly přímo do těch mých a já nevěděla co mám dělat. Oční kontakt mi nevadil, ale teď jsem měla pocit, že se každou chvíli pozvracím, pokud to bude pokračovat.

Tohle byl můj sen, nebo snad ne?

Přála jsem si to.

Stála jsem si za tím.

Vzdala jsem se kvůlu tomu tolika věcí.

Tak proč nejsem šťastná?

Vím proč nejsem šťastná. Protože moje srdce zase prohrálo jeden souboj s mým mozkem. Ale já se nikdy nepoučím, stejně jako to bylo dříve s rodiči. Naše společná dovolená, versus párty u holek ze třídy.
V tu dobu jsem tak moc chtěla být populární, že jsem an tu dovolenou nejela, jen abych mohla jít na tu stupidní párty. Rodiče si to vše plánovali několik měsíců, snažili se zařídit si dovolenou a dokonce nám vybrali jeden z těch nejlepších apartmánů v okolí.

A já to všechno musela zničit, stejně tak, jako jsem to zničila teď. Místo toho, abych jela s rodiči, jsem raději tancovala na párty u holek, které jsem pomalu ani nezanala. Od té doby na mě rodiče koukají skrz prsty a Harry bude taky, až se dozví, co právě dělám.

Znovu jsem se nervózně ošila na židli a s překvapením zjistila, že do otevření zbývá jedna minuta. Byla jsem nervózní. Co když se jim moje kniha nebude líbit? Co když nikdo nepřijde a já tu budu jen tak hloupě sedět, místo toho, abych teď seděla s Harrym v letadle.

"Co když nikdo nepřijde?" Položila jsem si otázku, kterou jsem si kladala zatím jen v hlavě, nahlas. Otočila jsem se na Sebastiana, který celou dobu stál za mnou.

"Přijde, uvidíš." S obavami v očích jsem se otočila dopředu a sledovala hodiny, jejichž ručička se právě zastavila na jedné hodině. Svůj pohled jsem přesunula na velké drevěné dveře, které právě nějaký starší pán otevřel.

Moje srdce se zastavilo, když se mi naskytl pohled na to, co se za nimi nacházelo. Dovnitř se začalo hrnout několik desítek lidí. Všichni křičeli, když si mě všimli a já se znovu podívala na Seba, doufajíc, že mi vysvětlí, jak?

"Lidi si tě všimli, nejsi neviditelná." Mrkl na mě a pak mi kývl směrem dopředu, abych se věnovala lidem, kteří chtěli můj podpis. S úsměvem jsem podepisovala svou knihu a fotila se s fanoušky, i když jsem nechápala, kde se jich tolik mohlo vzít.

U přibližně stého člověka jsem si musela dát pauzu. Nebylo jich tu už tolik, počítala jsem tak dvacet maximálně, ale i tak sjem poprosila Seba, aby mi došel pro pití. Když jsem viděla, jak se vrací i s mým kafem, usmáala jsem se na něj. Byla jsem ráda, že tu pro mě je alespoň on, i když jsem věděla, že bych byla radši, kdyby na jeho místě teď stál Harry.

"Tady máte paní." Usmál se na mě a když mi předával hrnek, vtáhl si mě do objetí, přičemž mi věnoval malý polibek na ústa. Nečekala jsem to, ale jelikož to netrvalo ani pár sekund, neměla jsem čas odporovat. Byla jsem jen pouze překvapená.

Když se ode mě odtáhl, vzala jsem si od něj kafe a s úsmevem, věnovaným jen jemu, si sedla zpátky  a vrátila se k podepisováním knih. Pořád jsem nechápala, že tu je tolik lidí, vždyť jsem tu knihu nesdílela ani na facebooku.

"Páni, hrozně tě obdivuju!" Vypískla jedna holka, která právě přišla na řadu. Usmáala jsem se na ní a začala jí podepisovat knihu.

"Páni, toho si moc vážím, ale doopravdy nechápu proč. Vždyť knihu jsi ještě nečetla, ne?" Odpověděla jsem jí a přepisovala věnování, které měla předepsané na papírku.

"To sice ne, ale už teď vím, že to bude úžasný, už jen protože ta kniha je o Harrym Stylesovi!" Vykřikla nadšením a já se právě zastavikla v pohybu.

"Cože jsi říkala?"

"Že ta kniha bude skvělá, protože je o Harrym. Samozřejmě, že i ostatní kluci jsou skvělý, ale Harry je prostě nej!" Všechny pocity, které jsem v sobě měla byly rázem zničené. Otočila jsem se na Sebastiana, který nás celou tu dobu pozoroval, s otázkou v očích.

"Myslíš si, že by se ta tvoje kniha prodala, kdybych jim neřekl, že v ní vystupuje One Direction a vše píše holka, která spala s Harrym? To jsi asi trochu naivní." Vysmál se mi a přímo do obličeje mě uhodila krutá realita.

Opravdu jsem byla tak blbá, abych si myslela, že se mi do dveří nahrne tolik lidí, jen aby si přečetli mou knihu, protože je opravdu zaujala? Nejspíš ano a teď toho opravdu lituju.

"Ty jsi fakt hajzl! Měla jsem jet s Harrym, nikdy jsem vám neměla napsat!" Vykřikla jsem a prudce vstala ze židle.

"A co sis jako myslela? Tohle naše vydavatelství proslaví! Absolutně jsem ti tu knihu vydat nechtěl, jediný o co jsem opravdu stál bylo, tě dostat do postele, ale když jsem zjistil, o kom doopravdy píšeš, bylo jasný co udělám. A teď máš slávu a naše nakladatelství taky." Vší silou jsem ho odstrčila pryč a utíkala odsud co nejrychleji a co nejdál jsem mohla.

Harry POV

Nevěděl jsem, co se s Lily stalo, řekla mi pouze, že má horečky a dokotrka jí řekla, že potřebuju tak an dva týdny antibiotika. Když jsem se ale stavil u ní doma, její matka mě poslaa do blízkého obchodího centra, kde prý měla mít nějakou akci.

Ze začátku jsem jí nevěřil,a le když jsem dorazil, upoutal mě plakát před zdejším knhkupectvím, an kterém byla ona a nějaká kniha s názvem 'Přes internet'.
Vzal sjem si jeden z letáčků a ignoroval všechny ječící holky co se s radostí hrnuli dovnitř. Ani jedna z nich mě nepozanala, díky mému "maskování". To obsahovalo jen tmavou mikinu a sluneční brýle, plus dnes vyjímečně nalepovací knírek.

Potkala jsem ho přes internet, kde jsem se vydával za někoho jiného, jen abych zjistila, jak moc předstírá. Jak se chová k jiným holkám a jestli mě jen nevyužívá. Možná jsem neměla pokoušet osud, který si se mnou zahrával a hrozil mi tím, že mé utajení prozradí.
Já se však nevzdávala a i přes to chtěla poznat, jaký je harry doopravy.

Přečtěte si knihu 'Přes internet' a dozvěďte se, jak dopadne Harry Styles, ke kterému se dostane Lily, neboli Lilien jen díky snapchatu a jedné velké náhodě!

Vešel jsem do velké místnosti, která byla celá zaplněná knihami  a všiml si, že Lily, nebo Lilien, nevím, jak jí mám sakra říkat, sedí u stolu. Měl jsem v plánu za ní jít, ale než jsem to stihl udělat, přišel k ní ten kluk, kterého jsem s ní jednou viděl.

Zastavil jsem se a pozoroval je. Jak ji objal, políbil ji a ona se ani nebránila, pochopil jsem, proč se mnou nechtěla do Evropy letět. Celou dobu se tahal s tímhle a mě jen využívala, aby o mně potom mohla napsat knihu.

Jak báječné. Chtěl jsem za ní jít a vše jí vpálit do obličeje, ale nemohl jsem. Byl jsem tak moc naštvaný a měl hroznou chuť nekomu rozbít obličej. Když jsem tam chvilku se zatnutými pěstmi jen tak stál a pozoroval ji, jak si povídá s nějakou fanynkou, rozhodl jsem se, že bude nejlepší na vše zapomenout a odejít.

Šel jsem na parkoviště a v hlavě se mi pořád opakovala scéna, jak ji ten kluk drží a líbá a ona se nechává. Několikrát jsem vrazil do lidí, ale nevním jsem to. Po chvilce jsem dorazil na parkovistě, kde jsem bezmyšlenkovitě nastoupil do auta a nastartoval. Měl jsem v plánu jet domů co nejryhleji, protože jsem si potřeboval vzít prášky na spaní a na všechno zapomenout.

Šplápl jsem na plyn a když jsem vyjel z parkoviště, znovu se mi před očima zjevila ta scéna s Lily a tím klukem. Zatřásl jsem hlavou, abych to vše vyhnal z hlavy a když jsem se chtěl znovu soustředit na cestu, před auto mi někdo vběhl.
Nestihl jsem ani mrknout, natož šlápnou na brzdu. Když jsem to udělal, bylo už pozdě. Na silnici leželo bezvládné tělo, nějaké nevinné oběti.

Lily POV

prodrala jsem se přes lidi, kteří se courali obchoďákem a snažila se najít cestu ven. Když jsem zahlédla dveře, do očí se mi začaly hrnout slzy. Za chvilku jsem jich měla plné oči.

Neviděla jsem přes ně ani na cestu, a tak jsem si ani nevšimla přijíždějícího auta, které se na mě vyřítilo z pravé strany. Nestihla jsem ani uskočit stranou a auto mě srazilo stranou. Hned jak se to stalo, cítila jsem jen velkou bolest na tu část těla, kde do mě to auto narazilo. Ta odstupovala a olest nahrazovala jen tma a Harryho hlas, který ke mně někde z dálky přicházel.

---

PŘEČÍST PROSÍM!

Jaksi nemůžu uvěřit, že touto kapitolou snapchat končí! Celých 8 mesíců co tahle knížka existuje mě neustále jen překvapuje. nejen tím, že je to první knížka, která přesáhla 50 tisíc přečtení a 5 tisíc hvězdiček, ale i tou spoustou lidí, kteří mi sem psali ty nádherné komentáře.

Všem, kteří dali alespoň jednu hvězdičku, jeden komentář, nebo tento příběh alespoň otevřeli chci hrozně moc poděkovat! ♥ Bez vás bych tu knihu nikdy nedokončila! Hrozně moc vám všem děkuju! ♥♥ Snad se s vámi setkám i u jiných knih :)

- prosím nezabíjejte mě, za to, jak to skončilo.. měla jsem to v plánu od začátu a já si na ten happy end moc nepotrpím :) -