Už asi hodinu jsem pozorovala červené světýlko, vycházející z Harryho budíku. On mezitím leže vedle mě a uvolněně oddechoval, čímž mi dával jasně najevo, že už dávno spí. Zavřela jsem oči a pokusila jsem se vypudit všechny myšlenky, abych konečně mohla usnout.

Asi po desáté se mi to opět nepovedlo a já si jen frustrovaně povzdechla. Hlavu jsem otočila na Harryho, který naprosto ignoroval rušné ulice, hučící mrazák, nebo snad sousedovu televizi. Přesně ty faktory, které mi bránily usnout.

Všechno mi připadalo milionkrát hlasitější. Když začal Harry chrápat, rozhodla jsem se jasně. Pomalu jsem ze sebe odkryla Harryho deku, a když jsem bez vrznutí opustila jeho postel, začala jsem ze země sbírat mé kousky oblečení.

Hned jak jsem měla vše potřebné na sobě, potichu jsem se vykradlaz jeho pokoje a mlčky se dostala do obýváku. To co jsem tam uviděla, mě natolik vyděsilo, že jsem upustila vše, co jsem doteď nesla v rukou a přiškrceně vykřikla.

Rychle jsem si rukou zakryla pusu a snažila se dýchat co nejtiššeji, aby se to nevzbudilo. Když jsem se po chvilce zběsilého dýchání trochu uklidnila, popadla jsem vše, co mi vypadlo z rukou a rychle se odebrala k východu.

U dveří jsem se ještě ohlédla na spícího Nialla, který mě před chvilkou tak vyděsil, a pak už radši úplně opustila jeho dům. Na mobilu jsem si přes mapy vyhledala nejbližší autobusovou zastávku a při zjištění, že je to tři kilometry odsud jsem sebou málem švihla.

Autobus mi měl jet za hodinu a jestli jsem to chtěla stihnout, musela jsem nasadit rychlejší tempo, než moje obvyklé lenochodí. Otráveně jsem vyrazila kupředu a modlila se, ať mi to neujede, jinak bych musela čekat další dvě hodiny.

Mohly být tak dvě ráno a já byla ráda, že vůbec nějaký autobus jede, protože kdyby ne, byla jsem pevně rozhodnuta ustlat si na první lavičce, kterou uvidím.

S povzdechem jsem zkontrolovala hodiny a mapu a při zjištění, že už mám víc jak půlku cesty za sebou jsem málem začala jásat. Kdyby mi teď nebylo na umření z toho, jak rychle jsem šla, možná bych i začala skákat.

Posledních pár metrů, které mi chyběly k zastávce, jsem myslela, že nedojdu. Nohy mě pálily a já věděla, že kdybych víc cvičila, tohle by vůbec nehrozilo. Hned jak jsem ale za rohem spatřila zastávku, přestala jsem myslet na pálení stehen, puchýře, které se mi začaly tvořit na chodidlech, ba i na spícího Nialla, který mě zajisté bude strašit až do konce mých dnů.

Bezmyšlenkovitě jsem se k ní rozběhla. Naše první setkání a já už jí tolik milovala. Ach lavičko, ani nevíš, jak dlouho jsem si představovala tu chvíli, kdy se střetnema a já si na tebe konečně sednu! Než jsem to však stihla udělat, za zády se vyrojila dvě světla, zančící, že autobus už přijel.

S povzdechnutím jsem se otočila a otevřenými dveřmi vstoupila dovnitř. Posadila jsem se na nejbližší volnou sedačku a pozorovala, jak mi z dohledu pomalu mizí moje lavička.

-

Prokřupala jsem si prsty, protože z toho neustálého psaní mě začínaly bolet. Chybělo mi tak málo a já pořád nevěděla, jak tu knihu vlastně ukončit. Taky sjem nevěděla, jestli pořád platí to, že mi jí vydají. Když už jsem Sebastiana tak zklamala tím, že jsem s ním nikam nešla a on mě pak musel vidět s Harrym.

Což mi připomíná, že se mi Harry od včerejška neozval. Nenechala jsem mu lísteček, že jsem odešla, takže by mě klidně mohli taky uníst, a on by se o to vůbec nestaral. Protočila jsem nad svými myšlenkami oči a radši se dál věnovala psaní.

Nemohla jsem se soustředit, jako by mi něco bránilo v tom, abych napsala jakékoliv další slovo. Znovu jsem se ponořila do svých myšlenek, a ani nevím jak, se mi na monitoru objevil rozepsaný email.

Aniž bych si to nějak rozmyslela, moje prsty se samolibě rozpohybovaly po klávesnici a zastavit je, by bylo naprosto zbytečné. Stejně bych to jednou musela udělat a když už jsem tak hezky začala, byla by škoda toho nechat.

Po dvoustech slovech jsem se odtáhla od obrazovky, na kterou jsem celou dobu jak debil čuměla a snažila se opravit chybnou interpunkci. Přeci jen by si to mohl přečíst kdokoliv, a kdybych v tom měla chyby, s vydáním knihy by se ani neobtěžovali.

Opatrně jsem klikla na tlačítko odeslat a zatímco se zpráva zpracovávala, já si to přečítala pořád dokola. Dobrý den, blah blah... byla bych poctěna, kdybyste se mi ozvali... měla jsem schůzku, kde mi váš zaměstatnanec řekl, že... děkuji za případnou odpověď...

Nebyla sjem zrovna na větvi z toho, že jim takhle musím psát, ale pokud by se rozhodli mi tu knihu nevydat, musela bych napsat i jiným nakladatelstvím. Když mi email zmizel z dohledu a místo něj se mi na ploše objevila velká ikonka, že se emial podařilo odeslat, spokojeně jsem se usmála.

Zhoupla jsem se na židli a zhluboka se nadechla. Místo toho, abych šla znovu psát, svalila jsem se na postel a do ruky si vzala mobil. Usmála jsem se při pohledu na ikonku snapchatu. Možná by nebylo špatný probudit starou známou Lily.

Lily: Ahoj kluci, už jsme si dlouho nepsali, co?

One Direction: No to máš teda pravdu, kde ses schovávala? Pod šutrem v jeskyni?

Lily: Měla jsem toho poslední dobou moc...

Lily: S kým mámdnes to potěšení? :)

One Direction: Je tu Niall, Louis a Liam.

One Direction: a koukáme na děsně nudnej film -.-

Lily: tak proč se na něj koukáte, když je tak děsně nudnej... ?

One Direction: protože Louisova přítelkyně to chtěla vidět

One Direction:takže jsme docela rádi, žes napsala :)

Lily: to nedává smysl, ale taky sem ráda, že sem vám napsala

One Direction: s klukama nás napadlo, jestli bys někdy nechtěla zajít na kafe? Rádi bysme věděli, s kým si těch pár měsíců píšeme :)

Lily: Myslím, že to není dobrý nápad

One Direction: proč by nebyl?

One Direction: Niall by tě chtěl poznat

One Direction: my taky, ale on nejspíš o dost víc #NiállekSeNámZamiloval

Lily: vždyť mě ani nezná, tak ať si nevymýšlí a jde ven sehnat si nějakou skutečnou holku

One Direction: ale prosimtě, online holky jsou ty nejlepší

Lily: navíc, já už mám kluka

One Direction: teď jsi mu zlomila srdce!

One Direction: navíc Niall je celebrita. Co je lepší než psát si s celebritou.

Lily: chodit s celebritou.

One Direction: ty chodíš s někým slavným?

One Direction: známe tě??

Lily: Půlka z vás mě zná

Lily: a co vaše takzvaná kariéra?

One Direction: no dovol, my náhodou válcujeme žebříčky nejlepších skladeb!

Lily: jo jasně :)

One Direction: tsss! Ale teď se fakticky nudíme,  protože ten film je děsná kravina!

Lily: s tím vám moc nepomůžu chlapci :)

Lily: a už jste si našli nějakou holku?

One Direction: před chvilkou jsi nad Niallem ohrnovala nos a teď se ptáš, zda jsme zadaní :D

One Direction: jen já :) -Louis

Zmateně jsem si dívala na svůj mobil a v hlavě se mi pořád ozývala jediná otázka. Harry jim o mně neřekl?

---

Ahoj, takže minulý týden nebyl díl, i když jsem slibovala, že bude každý týden nový. Od teď už to tak nebude.. wp jsem začala brýt spíš jako povinnost (jak to asi u většiny časem bývá), a tak jsem se do psaní spíš přemlouvala, než aby mě to bavilo... takže teď to bude prostě tak, že díl bude, až budu mít náladu :)

jestli si někdo vůbec A/N čte, byla bych ráda za jakýkoliv komentář. Děkuju za přečtení, a jestli chce mít informace o dalších dílech, přidejte si mě na Snapchatu → Natalii.d

Budu ráda, když si přečtete i moje ostatní knížky, jako třeba Bad Boy, My Neighbou Has My Nudes [Translate], nebo Mister popular's little sister [translate] :) Mějte se hezky a snad se uvidíme i u dalšího dílu! ♥