Neznámé číslo: Lilien, asi tě miluju. Nikdy jsem tohle k nikomu necítil a já vím, že se známe sotva týden, ale tvůj vzhled a ta vzpurná povaha je vše,  po čem toužím. Vím, že to zní divně a trochu jako bych tě stalkoval, ale přísahám, že jsem to udělal jen dvakrát!
Buď prosím moje Lilien! -Niall

Lilien: Ehm.. cítím se jako v reality show, kde se mě tímhle snažíte vyprankovat a řeknu jen jedno. Není to vtipný. Snad jsem ti řekla v té kavárně dost Nialle/kdokoliv-kdo-to-píše :)
- KAMARÁDKA Lil

Neměla jsem chuť na nic. Ne že bych byla jedna z těch co byli líní i vstát z postele, ale dneska prostě nebyl můj den. Už takhle mě stihl ten někdo jednou hloupou esemeskou vytočit a vím, že kdybych vstala, stihlo by to udělat ještě pár lidí. 

Rozhodla jsem se pro radikální řešení, jak se dostat z toho špatnýho pocitu. Carol ho prý mívala pořád. Když se rozešla s klukem, když jí umřelo morče, když si Louis našel další holku, když nesehnala lístky na koncert one direction.

Vzala jsem si notebook a do vyhledávače naklepala 'Mean girls' a čekala než se mi film načte. Fáze jedna mohla započnout. Po čtyřiceti minutách jsem už máčela v slzách svůj oblíbený polštářek a snažila se ho co nejmíň zašpinit od řasenky. Nebylo mi do breku z toho, jak se k té holce všichni chovali, ale z toho, jak bylo moc naivní a hloupá. 

Po dokoukání dokoukání obou dílů a celkem drsného kritizování , jsem zaklapla notebook s tím, že je čas na fázi dva. Naštěstí jsem na sobě měla staré tričko a legíny, takže jsem si ani nemusela dělat starosti s převlékáním. 

Došla jsem do koupelny a na umyvadlo položila svůj mobil. Spustila jsem přehrávání depresivních písniček od Lany Del Rey a vlezla si do sprchového koutu. Spustila jsem studenou vodu a svezla se po kachličkách na zem. 
Podle Caroliných instrukcí bych právě teď měla začít brečet a proklínat vše zlé, co se mi v životě stalo. Já tam ale jen seděla s promočeným oblečením, sotva přes proud vody slyšela jaká právě hraje písnička a nadávala na to, jaká mi je teď zima. 

Uzavřela jsem tekoucí vodu a smířila se s tím, že tohle přeci jen fungovat nebude. I přes neúspěch obou dvou fází jsem se rozhodla podstoupit fázi třetí. Vůbec to nemělo co dočinění s tím, že fáze tři obsahovala sníst celou vaničku zmrzliny. 

Ďábelsky jsem se usmála na vaničku zmrzliny, která se teď nacházela položená v mém klíně a do ruky jsem si vzala velkou lžíci. Proč bych měla brát malou lžičku, když velkou lžicí toho naberu o dost víc? Tahle otázka mě pronásledovala snad v každé cukrárně a kavárně, ve které jsem kdy byla. 

Před sebe jsem si položila rozečtenou knížku a mezitím, co moje oči hltaly každý řádek, moje ústa si pochutnávala na skvělé oříškovo čokoládové zmrzlině, přičemž jsem se snažila svoje tělo zahřát v dece.

Víte co by bylo skvělé? Kdyby ta kniha neměla konec a moje zmrzlina dno. S povzdechnutím jsem odložila dočtenou knihu na zem a hned vedle ní prázdnou krabičku od zmrzliny. Moje chuťové pohárky chtěly víc, ale moje břicho mi víc přímo zakazovalo. 

Svalila jsem se na postel a obmotala svoje tělo peřinou, abych pocítila teplo, které mi ta ledová sprcha vzala. Zavřela jsem oči a doufala, že se mi podaří usnout. Možná by spánek mohl nahradit fázi čtvrtou. Zítra to zkusím navrhnout Carol. A nebo, proč čekat do zítřka.

Vystřelila jsem z postele a najednou pocítila až moc energie. Vzala jsem do ruky mobil a ignorovala všechny zprávy ze snapchatu. V kontaktech jsem si našla Carol a ihned ji vytočila. Po několika otravných pípnutích mi to konečně zvedla.

"Ahoj Brumbále." Z druhé strany se ozval veselý hlas mé kamarádky.

"Ahoj Polštářku, nechtěla by sis dneska vyrazit? Dlouho jsme nic nepodnikly." Řekla jsme se stejným nadšením v hlase a potichu se zasmála nad našimi přezdívkami, které se každým dnem měnily.

"Jasně ty moje hruštičko, za chvilku se stavím. Mohly by jsme udělat malou procházku po Londýně." Navrhla a já to vřele přijala. Típla jsem jí to a zaběhla do svého šatníku. Vzala jsem si na sebe to první, co jsem našla a do kapsy si strčila mobil.

Seběhla jsem schody a zamířila si to do obýváku, kde se podle všechno měl nacházet táta. Taky že tomu tak nakonec bylo. "Tati, nemohl by jsi mi dát nějaké peníze, chtěla bych Carol vzít na Londýnské oko." Prosebně jsem se na něj zadívala a zamrkala řasami, abych tím přidala na efektu. 

"Jasně zlatíčko, tady máš. Užijte si to a pozdravuj Carol." Převzala jsem si od něj bankovky a běžela se přezout. Jistě že jsem nechtěla vzít Car na Londýnské oko, ale na starbucks, to táta ovšem nevěděl. Nesnášel to předražené kafe a peníze na něj by mi nikdy nedal.
Ještě že tu nebyla matka, ta by mě prokoukla ihned, protože kdo normální by chodil dvakrát týdně na Londýnské oko nebo do muzea? Já a většina normálních puberťáků rozhodně ne. Obula jsem si vansky a vyšla ze dveří akorát ve chvíli, kdy zazvonil zvonek. 

"Zvu tě na Starbucks." Řekla jsme místo pozdravu a usmála se na bláznivou Carol. 

"Máš na mysli výlet na Londýnské oko?" Zeptala se laškovně. S úsměvem jsem kývla a pak jsme se obě vydaly na cestu do centra. Carol věděla, že naše Londýnské oko znamená Starbucks a byla nadšená, že se ze mě takhle stala alespoň trochu malá rebelka.

"Dlouho jsme se neviděly." Posmutněla Carol, když si míchala svoje Latté a pohledem probodávala čokoládový muffin, který jsem jí také koupila. Byl to sotva týden a já věděla, že si Carol užívala i beze mě. Viděla jsem ty fotky.

"Viděla jsem ty fotky. Sice jsi mi taky chyběla, ale nedělej že si se nebavila." Mrkla jsem na ní a ona se jen uchechtla. Napila jsem se svého frappuccina a trochu se zarazila. Tak tohle je to nejhůř udělané kafe, které jsem tu v životě měla. 

"Byla jsem na pár večírcích, ale nebylo to nic moc. Znáš to, všude samí ochlastové a občas se objeví nějaká ta tráva a no a pak už to prostě není ono. Na jednom z těch večírků jsem se vyspala s Lukasem z vedlejší třídy a pár dní po tom si to zase rozdával s Maddison. Klasika." Poslední slovo jen zašeptala a já věděla, že jí to mrzí, i když to navenek nechce dát najevo. 

"Maddison je kráva nejvyššího levelu, to snad víš. " Zamumlala jsem a vybavila si vzpomínku z prvního ročníku, kdy mi ta též Maddison ukradla kluka. Sice je pravda, že jsme spolu nechodily, nebavily jsme se a já pochybuju, že znal moje jméno, ale i tak. Věděla, že se mi líbí a stejně to udělala. 

"A co ty a tvůj milostný život?" Zeptala se s jiskřičkami  v očích a já se zadusila. Byly tu dvě možnosti. Mohla jsme jí říct o všem co se za poslední dobu událo a nebo jsem mohla lhát. 

"Nic, znáš to. Nemám ráda kluky a tím nemyslím, že jsem lesba. Jen mi připadá, že jsou všichni v mém věku tak nějak nevyspělí." Zamumlala jsem a raději se znovu napila svého kafe. 

V tu chvíli se mi na stole rozsvítil mobil a já věděla co se stane. Obě jsme se na sebe podívaly a já chtěla chňapnout do mobilu, jenže Carol byla rychlejší. Otevřela si nejspíš tu zprávu co mi někdo poslal a začala se usmívat. 

"Takže nikoho nemáš?" Usmála se a já byla tak nějak zděšená. Nemám tušení, kdo a co mi píše, o to je to horší.

"Kdo to je?" Udělala jsem blbou a snažila se z téhle situace elegantně vybruslit. Její prsty začaly něco ťukat do klávesnice a já se začínala bát ještě víc. "Carol, kdo to je?" Zeptala jsem se a zatnula pěsti. Říkala jsem, že mám problémy se vztekem? Ne? No tak nemám, ale díky Carol bych mohla začít mít.

"Nějakej Harry chce, aby ses mu vyfotila, tak jsem mu napsala, že jsi v kavárně v Londýně a on se zeptal kde. Napsala jsem mu adresu a prý je kousek odsud, takže tu každou chvíli bude." Mrkla na mě a mě právě právě ztuhla krev v žilách. Myslím, že ten problém se vztekem nebude tak akutní, jako to co se teď stane.

---

Fakticky dlouho nebyla kapitola a je to strašný! Tak jsem se rozhodla udělat tuhle o něco delší. :)
V příběhu mi hodně chyběla Carol a myslím, že nám to trochu zamotala. Že by Harry potkal svou internetovou kamarádku Lily už teď? 

♥ MEGA MOC DĚKUJU ZA 10K PŘEČTENÍ!!!! ♥ JSTE SKVĚLÝ! ♥

Děkuji všem za komentáře a napište mi co si o tom myslíte, prosím :)