Máme tu poslední kapitolu! :/
Je o něco delší, ale o to víc doufám, že si ji užijete! ;)🌸❤

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

O rok později

Hermiona a Severus právě scházeli po schodech ke svému bytu. Severus držel Hermionu za ruku, která si při chůzi přidržovala své dlouhé svatební šaty. Ano, slyšíte správně. Ti dva se rok po skonu Voldemorta vzali. Jejich svatba, která se pořádala v Bradavicích skončila a Severus s Hermionou mířili do svého bytu jako manželé. Když došli až ke dveřím, Severus je otevřel a otočil se k ní.

,,Na tradice sice nejsem a musím přiznat, že jsem svatbu podstupoval jen kvůli tomu, abys byla mojí ženou, ale nošení nevěsty přes práh nosí štěstí, nemám-li pravdu." mínil Severus a Hermiona se zasmála.

,,To myslíš vážně?" podivila se a Severus ji vzal do náruče tak snadno, jako by byla pouhé pírko.

,,Smrtelně vážně." ujistil ji a prošli dveřmi do bytu, kde Severus Hermionu spustil lehce na zem.

,,Věřil bys mi, kdybych ti řekla, že jsem hrozně šťastná?" pohleděla Hermiona do očí svému manželovi a Severus pozvedl jedno obočí.

,,Skutečně? A já myslel, že s přerostlým netopýrem budete nešťastná, paní Snapeová." podotkl Severus a Hermiona mu položila ruce na ramena.

,,Už se tak zase tituluješ?! Víš, že to není pravda! Ale pokud se ti oslovení líbí, tak já se klidně můžu jmenovat Hermiona Netopýrová." řekla mu s úsměvem a Severus jí ovinul ruce kolem pasu.

,,To nezní špatně." podotkl a vtáhl ji do objetí.

,,Aha, tak takovou radost ti neudělám." odtáhla se od něj pobaveně. ,,Zůstanu Hermionou Snapeovou. To zní líp." usoudila a znovu Severuse objala.

,,Jsi hrozná." pošeptal jí do ucha.

,,Nápodobně." odvětila.

,,Možná proto jsme spolu my dva skončili." usoudil také pobaveně.

,,Zapomněla jsem ještě poděkovat Narcisse a Albusovi za to, že nás dali dohromady." zamyslela se Hermiona a Severus se zamračil

,,To já nás dal dohromady, vzpomínáš?" připomněl jí Severus a Hermiona se zasmála:

,,To myslíš to, jak jsi mě zbaběle políbil, protože ses bál, abych neodešla?" Hermiona s vítězným úsměvem popošla pár kroků od něj a Severus se na ni nebezpečně díval.

,,Tak zbaběle říkáš? Já jsem u tebe zbabělec?!" založil si Severus ruce na hrudi a udělal jeden krok vpřed. Hermiona si položila jeden prst na bradu a dělala, že usilovně přemýšlí nad odpovědí.

,,Hmm...Ano." protáhla významně a odstoupila od něj ještě dál.

,,Já měl dojem, že mě máš za toho nejodvážnějšího muže?" dožadoval se Severus jiné odpovědi.

,,Změnila jsem názor." vysvětlila Hermiona na oko nezaujatě.

,,A změníš ho znovu." prohlásil Severus a vyšel k ní pomalým krokem. Hermiona si nadzvedla šaty a oběhla rychle pohovku.

,,To se ještě uvidí." pravila Hermiona a Severus se rozběhl za ní. Hermiona ale přeběhla jinam a zasmála se. ,,Obávaný profesor si hraje s mladou ženou na kočku a myš. Kdo vyhraje? Přerostlý a zbabělý netopýr, nebo nejchytřejší dívka v dějinách?" smála se dál.

,,Egoistko." ucedil Severus a vydal se rychle za ní. Hermiona klopýtla a spadla Severusovi přímo do náruče, tak že ji Severus vyzvedl do vzduchu a ona mu obmotala ruce kolem krku. ,,Vyhrál jsem." usmál se Severus a Hermionu jeho úsměv potěšil. Měla to na něm ráda. Bylo to na něm jedinečné a od té doby, co byl s ní, se na jeho tváři šťastný úsměv objevoval čím dál víc.

,,Gratuluji. Ale co přesně jsi vyhrál?" opáčila Hermiona. Severus jí v tom okamžiku políbil a při polibku ji postavil na nohy.

,,Ty jsi moje výhra. Nic lepšího jsem si vybojovat nemohl." objasnil a Hermiona mu věnovala ten nejkrásnější úsměv. ,,Jsi moje štěstí." řekl Severus a opět se k ní naklonil. Když je od polibku dělil malý kousíček, tak někdo zaklepal na dveře. ,,Kdo v tuhle pozdní hodinu otravuje?" zaklel Severus, nechtěně se odtrhl od své manželky a šel otevřít dveře. Když před sebou spatřil blonďatého mladíka s bouřkovýma očima, v žilách mu začala vřít krev.

,,Draco Malfoy? Čemu vděčíme za tak pozdní návštěvu?" snažil se být klidný. Mladík vystrčil ruce z kapes a ledově na Severuse pohlédl.

,,Přišel jsem za paní Snapeovou." procedil skrz zaťaté zuby a pohlédl mu přes rameno na krásnou dívku ve svatebních šatech. Hermiona k nim přešla a stoupla si vedle Severuse.

,,Co potřebuješ, Draco?" zajímala se a Draco se zadíval na své ruce.

,,Mohl bych si s tebou promluvit? Osamotě?" zvedl hlavu a Severus se zatvářil nesmlouvavě.

,,No...tak dobře." přitakala Hermiona. Severus k ní otočil hlavu a položil jí ruku na rameno.

,,Jsi si jistá?" optal se a Hermiona přikývla:

,,Ano, jsem si jistá." Severus věnoval Dracovi poslední nedůvěřivý pohled a odešel do ložnice. Hermiona zůstala stát s Dracem u vchodových dveří. ,,Tak o čem si chceš promluvit?" vyzvala ho Hermiona.

,,Chci ti říct něco, co se tě týká a chci, abys o tom věděla." začal Draco a Hermiona kývla na znamení, že ho poslouchá. ,,Odcházím." vydechl Draco. Dívka před ním pozvedla obočí.

,,Nerozumím ti, Draco? Jak odcházíš?" nechápala Hermiona a Draco se smutně pousmál.

,,Odcházím z Malfoy Manoru do Skotska." vysvětlil a Hermiona zamrkala.

,,Ale proč? Jaký k tomu máš důvod?" nerozuměla tomu.

,,Tím důvodem jsi ty." sdělil jí Draco. Hermiona se k němu otočila zády. Udělala dva kroky, znovu se k němu otočila čelem a zabodla svůj ukazováček do hrudi.

,,Já?" opakovala a Draco přikývl.

,,Ano. Já nedokážu žít blízko ženy, kterou miluji s vědomím, že si vzala někoho jiného než mě. Než jste se se Snapem vzali, tak jsem měl dost sobecké přání. Přál jsem si, abyste se rozešli každý svou cestou a chtěl jsem, aby ta tvá cesta vedla ke mně. Miluji tě, Hermiono, a to je ten důvod, proč odcházím. Dnes jsem u toho obřadu pochopil, že s ním jsi šťastná a že já v hloubi duše nechci nic jiného. Mé přání se změnilo na nové, a to zní, že chci, aby žena kterou miluji byla doopravdy šťastná. A tak odcházím. Chci abys byla spokojená a chtěl bych tě tak i vidět, ale nemohu." zamotával se už do toho trochu a Hermiona zatřásla hlavou.

,,Draco, celé jsi to zamotal a já ti vůbec nerozumím." podotkla.

,,Chci tě, Hermiono. Je to tak těžké pochopit?" vyhrkl Draco. ,,Chtěl jsem tím říct, že bych byl nejradši, kdybys byla se mnou a zároveň byla spokojená. Jenže tak to není a v tom je ten problém. Já budu pryč s vědomím, že jsi šťastná, ale nebudu se muset trápit pohledem na tvé štěstí. Tak chci, aby to bylo." vysvětlil Draco pomalu a Hermiona to konečně pochopila.

,,Já ale nechci, abys někam odcházel. Jsi mým nejlepším přítelem už odjakživa." stekla Hermioně po tváři slza.

,,Stále jím pro tebe budu, ale já se s tím nespokojím, Hermiono. Jsem moc rád, že jsme přátelé, ale rád bych byl něco víc. Věř mi, můj odchod bude pro tebe i pro mě to nejlepší." setřel jí slzu z tváře a ač Hermiona chtěla, či nechtěla, vrhla se mu kolem krku.

,,Mám tě ráda." vyšlo z jejích úst.

,,A já tě miluji. Teď vidíš ten rozdíl." odtáhl se od ní a dal jí rychlou pusu na tvář před tím, než mohla vůbec protestovat.

,,Jednou si někoho určitě najdeš a budeš ho milovat víc než cokoli jiného na světě. Pokud se tak stane, dej mi prosím vědět." přesvědčovala ho Hermiona.

,,Sbohem, Hermiono." usmál se na ni smutně naposledy, vyšel z bytu a rozešel se sklepní chodbou. Hermiona zavřela dveře a došla až za Severusem do ložnice. Té noci ulehla vedle svého manžela a uvědomila si, že Draco konečně pochopil její city k Severusovi. Pochopil je, ale nesmířil se s nimi. Hermiona s tím nemohla nic udělat, ale o pár dní později ji myšlenky na Draca trochu opustily. Byla se Severusem a pokud si někdy myslela, že se nemůže cítit lépe, tak se velice spletla. Byla šťastná jako nikdy v životě a Severus ostatně také. Severusův život se rozzářil, jako kdyby nad ním bylo samotné slunce. Postupem času s Hermionou byli naprosto nerozlučný pár a milovali se natolik, že nebyli schopni se podvést, či se jen tak přestat milovat. Láska je spoutala tím nejsilnějším poutem. Ale mělo to vlastně zcela šťastný konec? Hermiona a Severus byli šťastní, Brumbál byl spokojený, kamarádi Hermiony respektovali jejího manžela...Co chybělo k dokonalosti? No jistě! Šťastní Malfoyovi. Draco byl sám a smutný z nešťastné lásky, Narcissa kvůli odchodu svého syna proplakala několik dní a dokonce i Lucius se necítil bez Dracovy přítomnosti dobře. Vše se v dobré obrátilo, když o pár měsíců později přišel Hermioně dopis.

Milá Hermiono,
jak se Ti daří? Píšu Ti, abych Ti povykládal o tom, jak mi je po odchodu do Skotska. Měl jsem Ti dát vědět, až si někoho najdu, a proto jsem Ti taky napsal. Před měsícem jsem se potkal s jednou čistokrevnou, krásnou kouzelnicí. Šel jsem jednou potemnělou ulicí a zaslechl odněkud křik mladé ženy. Rozběhl jsem se směrem, odkud se křik ozval a objevil dívku, obklíčenou dvěma kouzelníky. Okamžitě jsem vytáhl hůlku a začal po nich metat kletby. Jakmile jsem je přemohl, sklonil jsem se k dívce, která neměla sílu postavit se na nohy. Ti dva zmetkové ji několikrát mučili a ona se chudák nemohla zvednout. Vzal jsem ji do náruče a přemístil jsem se s ní do svého domu. Položil jsem ji do postele a nemohl od ní odtrhnout pohled. I přes to že byla vyčerpaná, tak byla nádherná. Měla dlouhé černé vlasy, velké rty a koukala na mě svýma šedýma očima. Když jsem se zeptal, jak se jmenuje, přišlo mi to jméno pro ni jako stvořené. Amenity Elliottová. Je docela zvláštní, že její jméno jí opravdu vystihuje. Znamená to totiž krása, nebo půvab. S Amenity jsme si hodně povídali a já zjistil, že krása není to jediné, co mě na ní tak uchvátilo. Měla nádherný hlas, smysl pro humor, byla milá, přátelská a hlavně mi rozuměla. O nějaký čas později jsem si uvědomil, že na Tebe přestávám myslet. Nevěděl jsem ani proč, ale když jsem se zamyslel, tak mi to došlo. Zamiloval jsem se do Amenity. Zamiloval jsem se do ní tak moc, že jsem se přestal utápět v představách o mně a o Tobě. Chtěl jsem být od té chvíle jen s ní. A jak to nakonec celé skončilo? Pozval jsem ji jednoho dne na večeři a odhodlal se jí sdělit své city. Nikdy v životě jsem nepocítil větší štěstí, než když mi řekla, že ke mně cítí to samé. Takže ano, mám teď přítelkyni. Pokud tedy nad tím přemýšlím správně, tak jsme teď já i Ty šťastní. Přemýšlím, že bych se s Amenity vrátil na Malfoy Manor. Matka s otcem mi chybí a pokud mi to bude s Amenity vycházet, nezdráhal bych se požádat ji o ruku. Byl bych moc rád, kdybys mi také poslala dopis a napsala mi, jak se vede. Přeji Ti moc štěstí, Hermiono, a už se těším, až se potkáme.

                                                              S pozdravem Tvůj nejlepší přítel 

Hermiona odložila dopis od svého kamárada a po tváři jí skanula slza. Byla tak neskutečně šťastná za Dracovo štěstí. Neuměla popsat tu úlevu, když zjistila, že se vrátí domů a ještě ke všemu se svou láskou. Severus se na ni zvědavě koukal. Seděli naproti sobě a právě snídali, když Hermioně přišel onen dopis.

,,Co se stalo, Hermiono?" staral se Severus a Hermiona si otřela hřbetem ruky slzu z tváře.

,,Nic, jen jsem hrozně šťastná, Severusi." opáčila Hermiona s úsměvem.

,,To já taky a to už rok a několik měsíců." odvětil Severus a Hermiona vstala od stolu.

,,Draco se vrací domů se svou přítelkyní." podala Severusovi dopis. Severus si dopis pročetl a pak se na Hermionu podíval se spokojeným výrazem ve tváři.

,,To je moc dobře. Vím jaké to je, když se ti žena, kterou miluješ provdá za někoho jiného a ty pak poznáš jinou ženu, do které se hluboce zamiluješ." pokýval hlavou Severus.

,,Takže ses do mě hluboce zamiloval?" ujišťovala se Hermiona s pobaveným výrazem. Severus vstal také od stolu a Hermionu si k sobě přivinul.

,,Je to nepopsatelná hloubka zamilovanosti. Jsi ta nejbáječnější žena na světě." objal ji pořádně kolem pasu.

,,A ty jsi můj jediný spasitel."odtáhla se od něj a poté ho políbila. Byla nejšťastnější ženou na světě a už navždy bude. Když se řekne navždy, jen pár lidí pochopí význam toho slova. Ti dva to slovo chápou víc než dobře a jejich navždy, bude navždy.

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

Konec

⬇

⬇

⬇

INFORMACE A PODĚKOVÁNÍ!!! ;)
(STOJÍ ZA PŘEČTENÍ)

Ahoj všichni!❤
Děkuji vám moc za vaši podporu u tohoto příběhu!!!❤❤❤ Vaše komentáře, hlasy a teď necelé 3K přečtení mě neskutečně těší!!!❤❤❤
Takže moc děkuji ;) :3 ❤

Teď ale přejdu k té části, která se mi trochu hůř bude psát. Až dokončím na svém profilu knížku Dramione - THE OBLIGATION, kterou jistě někdo z vás čte, tak končím se svou aktivitou na Wattpadu. :'(
Mám k tomu samozřejmě důvod. Tento školní rok bude pro mě úplně nový. Jdu do prváku na střední. Znamená to pro mě jiné město, internát, nový řád a noví lidé. Jsem z toho už teď docela rozklepaná a musím si zvyknout. Navíc mi chybí inspirace.

Mám tedy na vás prosbu. Napište už teď do komentářů nějaký ship, na který byste chtěli napsat příběh, nebo mi napište, jestli byste chtěli pokračování na nějaký z mých dokončených příběhů. Moc byste mi tím pomohli!!!❤❤❤ Vnuknete mi třeba nápad a až si zvyknu na nový režim, tak se třeba na mém profilu objeví nová kniha. :3❤

Ještě jednou moc děkuji!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤