Kdo něco podobného nezažil, tak si ani nedokáže představit tu bolest, kterou Hermiona pocítila velmi blízko svého srdce. Severus je odsouzen k mozkomorovu polibku? Ta otázka se jí v hlavě opakovala snad pět minut, než si uvědomila, že před ní stále stojí Remus Lupin.

,,Merline..." zajíkla se Hermiona a až teď si uvědomila, jak špatně se jí udělalo. ,,To...to ne..." vydralo se jí z hrdla a kolena se jí podlomila. Remus jí pevně zachytil pažemi a Hermiona si nemohla pomoct, ale vrhla se mu kolem krku a rozplakala se.

,,Posaď se, Hermiono." pobídl ji Remus a konejšivě ji pohladil po zádech. ,,No tak, Hermiono, musíš se uklidnit." uklidňoval ji.

,,Uklidnit? Jak mám být klidná, když chtějí Severusovi vysát duši?!" odtrhla se od něj Hermiona. ,,Jak by bylo vám, kdyby jste ztratil Nymphadoru?" ptala se ho Hermiona.

,,Nechybělo málo a přišel bych o ní v bitvě o Bradavice." opáčil Remus.

,,Jenže jste o ní nepřišel a v tom je ten rozdíl. Pokud něco neudělám, tak o něj přijdu." argumentovala Hermiona. Byla pevně rozhodnutá udělat pro jeho záchranu první poslední.

,,Severuse čeká mozkomorův polibek a proti tomu nic nezmůžeme." povzdechl si Remus.

,,Vždyť je nevinen!" rozhodila nešťastně rukama.

,,Hermiono, ministerstvo se nebude zabývat tím, zda byl Severus oddaný Pánovi zla, či nikoliv. Smrtijedy hází do jednoho pytle." mínil Remus a Hermiona pohoršeně odfrkla:

,,Tak proč potom já sedím tady a netrčím v Azkabanu, zoufalá čekající na smrt?! Ne, Remusi...Je to nespravedlivé. Severus se jim zkrátka nezamlouvá, a proto nemají potřebu ho prošetřovat." Remus mlčel. Nemohl proti těmhle slovům protestovat, protože to Hermiona vlastně řekla naprosto správně. Lucius Malfoy byl na tom úplně stejně jako Severus, ba i hůř a i tak ho zprostili viny. Kdo ví, zda podali Severusovi Veritasérum? Určitě ne, jinak by bylo jasné, že vše co Severus řekl, byla pravda. A to by se ministerstvu pochopitelně nelíbilo. Hermioně došlo, že Luciuse propustili jen proto, protože je to Malfoy a má vyšší postavení. Severus se zajímal o černou magii už v mladém věku, všichni měli za to, že může za smrt Brumbála a k tomu všemu se vrátil podruhé do služeb lorda Voldemorta. Chtěli se ho zbavit už dlouho a Hermioně to v ten moment došlo.

* * *

Hermiona se o pár dní přesvědčila o tom, že jsou všichni okolo se Severusovým osudem smíření. Nikdo nevěřil v nějakou naději, jak Severuse zachránit. Nikdo neměl sílu bojovat. Jediná Hermiona se chtěla za něj prát. To ona byla jeho jedinou nadějí. Přemýšlela za kým by měla jít a požádat dotyčného o pomoc. Brumbál byl pryč, Malfoyovi neviděli způsob, jakým by Hermioně pomohli a stejně na tom byl i Remus. A pak to Hermioně došlo. Musí požádat o pomoc Harryho. Starostolec by přeci mohl brát slova Vyvoleného mnohem vážněji než slova kohokoliv jiného. Když nad tím přemýšlela, byla zrovna u Narcissy a tak se vymrštila z křesla a Narcissa se jí zeptala:

,,Kampak, Hermiono?" Hermiona se zastavila a otočila se na udivenou Narcissu.

,,Musím za Harrym. Napadlo mě, že by Harry mohl Severusovi pomoct." vysvětlovala rychle a už brala za kliku.

,,Musíš být hlavně rozumná, Hermiono." mínila Narcissa.

,,Rozumná? To jsem nikdy nebyla, Narcisso." opáčila Hermiona a poté se co nejrychleji rozeběhla sídlem. Doběhla až k bráně a tam se přemístila k Doupěti, ve kterém Harry teď po válce chvíli bydlel u Weasleyových. Zaklepala na dveře, ve kterých se o chvíli později objevila paní Weasleyová.

,,Ahoj Hermiono." pozdravila ji Molly Weasleyová už ne tak přátelským a nadšeným tónem jako kdysi.

,,Dobrý den, paní Weasleyová. Přišla jsem za Harrym. Mohla bych si s ním promluvit?" vydechla naléhavě Hermiona a paní Weasleyová se zatvářila nedůvěřivě.

,,Promiň, Hermiono, ale já nevím, jestli ti věřit." pověděla jí popravdě.

,,To je v pořádku, paní Weasleyová." ozvalo se za ní a Hermiona spatřila svého kamaráda. ,,O čem chceš se mnou mluvit?" zajímal se Harry.

,,Povím ti to osamotě." rozhodla Nebelvírka a Harry jí pokynul rukou dovnitř. Vešla do domu a došli s Harrym až do obývacího pokoje. ,,Harry, chci se zeptat, zda máš ve mně důvěru?" zadívala se na něj smutně Hermiona.

,,Mám. Sice nevím, zda je taková jako dřív, ale věřím ti. Musím přiznat, že kdyby nám Brumbál, neřekl, abychom tobě a Snapeovi důvěřovali, tak bych ti nevěřil. Jak to vlastně Brumbál přežil?" vyzvídal Harry.

,,Já a Severus jsme ho zachránili." objasnila a on svraštil obočí.

,,Severus? Odkdy mu říkáš křestním jménem? Souvisí to nějak se Smrtijedstvím?" zarazil se Harry a Hermiona se zhluboka nadechla.

,,Proto tu částečně jsem. Já jsem vám všem lhala, Harry. Já nejsem dívka, která vyrostla v mudlovském Londýně, chodila tam do školy a jezdila s rodiči na výlety, na dovolené a...Já je vlastně nikdy nepoznala." vydechla Hermiona a Harry na ni vyvalil oči.

,,Nikdy jsi je nepoznala? A jak to tedy bylo s tvým dětstvím?" divil se Harry.

,,Já jsem znala od malička jen Severuse a Narcissu, Draca a Luciuse Malfoyovi. Narcissa mi vyprávěla o tom, že Severus mé rodiče znal. Když jsem se jim narodila, Severus už tehdy poznal, že se ve mně skrývá neuvěřitelná magie. Rodiče se nedokázali smířit s tím, že by měli v rodině čarodějku a tak mě pár dní poté, co tebe a tvé rodiče napadl Voldemort, odložili Merlin ví proč právě k Severusovi. To u něj jsem vyrůstala. Narcissa je pro mě jako maminka a Draca jsem měla už od malička za nejlepšího přítele. Teď už to všechno víš. Proto jsem Severuse vždy hájila, když jste o něm s Ronem špatně mluvili. Vy jste nevěděli, že má dobré srdce a já vám to nemohla jen tak říct. Kdyby byl Severus tak nesoucitný, tak by mě tenkrát k sobě nevzal." vyprávěla mu a Harrymu se v očích rozzářilo.

,,Proto tě zasáhlo to, že ho zavřou. Záleží ti na něm." uvědomil si Harry. Hermioně stekla po tváři slza.

,,Jenže mě na něm záleží ještě trochu jinak, Harry." vzlykla a Harry ztratil dech.

,,Nechceš mi říct, že...že ses do něj zamilovala..." dostal ze sebe.

,,Chci. Ano, zamilovala jsem se do něj a ta druhá věc je, že on mi opětuje úplně stejné city." vysvětlila smutně Hermiona a Harry na ni s pusou dokořán zíral.

,,Hermiono, ale...On je starší, je mrzutý a..."

,,To je právě to!" rozhodila rukama dívka sedící před Harrym a tím ho zastavila v mluvení. ,,Nikdo ho neznáte tak, jak ho znám já. Je hrozně citlivý, obětavý, odvážný, má i smysl pro humor a je něčím hrozně okouzlující. Sálá z něj magie, ale ne ta, co používá. Je to taková tajemná magie jeho osobnosti." usmála se Hermiona a Harry si sundal brýle.

,,To vypadá vážně, že?" usoudil, promnul si oči a nasadil si zpět brýle.

,,Nikdy v životě jsem si nepomyslela, že se zamiluji do takového člověka. Zamilovala jsem se ale tak, jak jsem si myslela, že ani není možné se zamilovat. Víš jaké to pro mě bylo, když mi Remus Lupin sdělil, že už ho nikdy neuvidím. Neřekl mi, že bude na doživotí v Azkabanu, nebo že po něm hodí jednu smrtící kletbu. Řekl mi, že ho čeká mozkomorův polibek a to je ten nejhorší způsob, jak odtud může odejít. Kdyby lidé věděli o tom, že jsme ti tenkrát donesli ten Nebelvírův meč. Kdyby věděli o tom, že získával jen informace pro Řád a že nikdy Brumbála nezabil, ale že ho vlastně před smrtí zachránil. Jenže Brumbál zmizel a mě nikdo neuvěří." schovala tvář poraženě do dlaní. Harry jí položil ruku na rameno.

,,Mohu tam ale dojít já. Mě vyslechnou. Nevím, zda mu pomůžu, ale po tvém vyprávění to chci zkusit." usmál se na ni povzbudivě Harry.

,,Děkuji." padla mu kolem krku. Harry ji k sobě přitiskl pevněji a Hermiona věděla, že jí tím chce naznačit, že je stále jejím přítelem a že jí opravdu důvěřuje. ,,Měl bys vědět ještě jednu věc, Harry." promluvila Hermiona, když se od sebe odtáhli.

,,Ano? A jakou?" chtěl vědět Harry,

,,Severus miloval tvou matku. Proto se tenkrát stal tajným agentem v první válce. Nechtěl aby se jí něco stalo. Když umřela, tak se stal ještě víc mrzutějším a zoufalým." prozradila mu Hermiona. Harry byl chvíli potichu a zřejmě zpracovával informaci.

,,Proto se musel zamilovat zrovna do tebe. Jsi taky laskavá, chytrá a odvážná Nebelvírka z mudlovské rodiny." došlo Harrymu a vzal Hermionu za ruku. ,,Zkusím to, Hermiono. Zkusím ho z toho dostat, ale je možné, že neuspěji." slíbil jí Harry, ale zároveň ji upozornil, aby si nedělala falešné naděje. Hermiona byla svému příteli vděčná a byla ráda, že má v ní a v Severuse důvěru.

•••••••••••••••••••••••••••••••••

Mám pro vás smutnou zprávu.
Před námi jsou už jen dvě kapitoly. :( :/
Myslíte si, že Harry uspěje? ;)

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤