Den před bitvou o Bradavice se Hermiona stavila za Dracem. Byl u ní v těsné blízkosti Severus, protože si nepřál, aby se stalo to, co minule při jejich setkání.

,,Ahoj Hermiono." pozdravil ji trochu rozpačitě Draco. Poté pohlédl na Severuse a všechnu rozpačitost nahradila žárlivost a vztek. ,,A podívejme kdopak to s tebou přišel...tvůj milovaný Severus." ucedil Draco se zlobným úšklebkem a Severus otevřel pusu jako by se chystal něco říct, když v tom ho Hermiona chytila za paži.

,,Šetři dechem, Severusi. Nemá to cenu." chlácholila ho Hermiona. Severus ale stáhl její ruku ze své paže a klidně promluvil:

,,Já rozhodnu sám, kdo mi stojí za to, abych otevřel pusu." Přiblížil se k Dracovi, který mírně couvl, ale snažil se zachovat troufalý a zlobný výraz. ,,Takže vám něco řeknu, pane Malfoyi. Jednou jedinkrát se ještě k Hermioně přiblížíte a budete mít co do činění se mnou. A to byste přeci nechtěl, nemám pravdu?" pohrozil mu Severus.

,,Myslíte si, že když jste ten obávaný profesor, že mě zastrašíte takovými řečičkami?" zašklebil se na něj Draco a v té chvíli Severusovi ruply nervy. Vzal Draca za límec a přitlačil ho k nejbližší zdi.

,,Severusi!" vyjekla Hermiona.

,,Tak podívej se, ty zmetku jeden! Nezahrávej si se mnou!" zavrčel Severus.

,,Severusi, nech ho být!" naléhala na něj Hermiona. Severus se mírně od Draca odtáhl.

,,Dobře, tak aby to bylo fér. Vezmi si hůlku." nařídil mu Severus a odstoupil od něj. Draco se nenechal dlouho pobízet. Vytáhl svou hůlku a začali po sobě se Severusem metat různá kouzla. Hermiona všemu jen nevěřícně přihlížela. Netrvalo to dlouho a Hermiona mezi ně zasáhla.

,,Expelliarmus!" zakřičela a odzbrojila Draca. ,,Chováte se jako malí kluci! Mohli byste mít už rozum, ne?!" naštvala se Hermiona a vyšla z místnosti. Severus pohlédl krátce na Draca a vyšel za Hermionou.

,,Jsi dokonalá, víš o tom?" začal Severus a Hermiona na něj zaraženě pohlédla.

,,Dokonalá?! To asi ano! Dokázala jsem překazit ten váš dětinský souboj a..." uprostřed věty ale byla přerušena, protože jí Severus věnoval jeden dlouhý polibek.

,,Alespoň chvíli mlč a podívej se, co třímáš v ruce." zacukaly Severusovi koutky po těch slovech a Hermiona se podívala na dvě hůlky v rukou.

,,Dracova hůlka. To znamená..."

,,...Že vlastníš bezovou hůlku." přikývl Severus. Hermiona po tom zjištění zapomněla na tu dětinskou potyčku mezi Dracem a Severusem a jen přemýšlela nad tím, jak se nechá Harrym při bitvě odzbrojit. Pomyslela si ale, že když Brumbál jmenoval Severuse ředitelem Bradavic pro tento rok, nebude pro něj těžké zjistit, kdy se Harry vrátí do Bradavic.

* * *

Druhý den se do Tkalcovské ulice přihnal Patron v podobě laně. Hermiona Patrona velice dobře poznala a za chvíli už slyšela Severusův hlas:

,,Hermiono, Potter právě dorazil do Bradavic. Patron tě za ním dovede." Hermiona se podívala na krásnou laň, která kývla hlavou a vytratila se z domu. Hermiona popadla svou hůlku a přemístila se před pozemky Bradavic. Laň tam postávala a hned, co se Hermiona objevila vedle ní, se Patron rozešel směrem k hradu. Hermiona došla až před jedny větší dveře, za kterými se ozývali hlasy. Laň se rozplynula a Hermiona se zhluboka nadechla. Pak otevřela dveře a sebevědomě nakráčela dovnitř.

,,Ahoj." pozdravila Hermiona bezmyšlenkovitě a setkala se s pohledy spousty svých spolužáků. Neville, Ginny, Lenka, Dean, Seamus, Cho, ale které spolužáky a kamarády viděla nejraději byly Harry a Ron, kteří vypadali, že se odněkud právě vrátili.

,,A hele, zrádkyně dorazila." utrousil Ron a namířil na ní hůlkou. Hermionu zabolelo u srdce, když na ní náhle namířili hůlku úplně všichni v místnosti.

,,Máte k tomu ostatně důvod. Jen si poslužte." sklonila hlavu Hermiona a odhrnula si svůj levý rukáv, pod kterým bylo Znamení zla. Několik studentů vylekaně vydechlo a udělalo pár kroků zpět. ,,Ale chci abyste věděli, že jsem to dělala jen pro vaši záchranu. Hlavně pro záchranu Vyvoleného." pohlédla Hermiona na svého dobrého kamaráda, který se zatvářil stejně zklamaně jako ona.

,,Hrozně jsem se v tobě zklamal, Hermiono. Měl jsem tě za jednu z těch, kteří by se nikdy v životě nespolčili s Voldemortem a moc mě zamrzelo, když jsem se zmýlil." pronesl Harry.

,,Tak to není. Zjišťovala jsem jen informace. Ale když si myslíš, že mi nemůžeš důvěřovat." pokrčila Hermiona rameny a neurčitě mávla Dracovou hůlkou.

,,Expelliarmus!" odzbrojil ji Harry a Hermiona se usmála. Všichni v tom okamžiku sklonili hůlky, vyvalili na ni oči a mysleli si, že jí totálně přeskočilo.

,,Proč se usmíváš?" nechápal Ron.

,,Protože Harrymu od této chvíle patří bezová hůlka. Mám jí tu s sebou." objasnila Hermiona, vytáhla z kapsy bezovou hůlku a hodila ji Harrymu.

,,Jak je možné, že máš u sebe Brumbálovu hůlku?" podivil se Harry a Hermiona věděla, že je správný čas sdělit Harrymu to, co jí před pár hodinami vzkázal Brumbál.

,,Albus ji po mně posílá. Včera mi ji dal a doufá, že budeš mně a Severusovi důvěřovat." usmála se Hermiona.

,,Brumbál žije?" vyvalila na ni oči Ginny a všichni ztratili dech, když se za Hermionou ozvalo:

,,Ano, žiji." Brumbál se na všechny své studenty usmál a zjevil se za ním celý Fénixův řád.

,,Albusi!" vydala ze sebe překvapeně Hermiona.

,,Zdravím, Hermiono." mrkl na ni Brumbál. ,,Aby bylo jasno, Hermiona a profesor Snape nám pomohou. Podrobnosti vám sdělím jindy. Teď třímejte hůlky pevně v rukou a bojujte za dobrou stranu." vyzval je Brumbál. Všichni na jeho další pokyn vyběhli z místnosti a připravovali se na bitvu. Hermiona byla za Brumbálovu přítomnost v té chvíli velmi vděčná. Vše se vysvětlilo a její blízcí ji nemuseli mít nic za zlé. Během toho povyku se setkala se Severusem a vydali se vstříc bitvě.

* * *

Během bitvy se měli Severus s Hermionou na Brumbálův příkaz držet zpátky, aby Smrtijedi neměli nutkání pomstít se. Jeho rozkaz byl však zbytečný. Severus a Hermiona nebyli lidi, co by se v takové chvíli šli schovat. Chtěli bojovat a vyhrát. A taky že bojovali. Kryli si záda společně s Dracem, Narcissou a Luciusem Malfoyovými a zatím se jim dařilo. V jedné chvíli však vše ztichlo. Voldemort se vytratil a s ním i všichni Smrtijedi. Celou hodinu se nic nedělo.

,,Nevíte, kam se vlastně poděl Harry?" optala se Hermiona a Severus vedle ní si uvědomil jednu věc.

,,Naposledy vyzval Voldemort Pottera do lesa, aby se oddal smrti." zamyslel se a Hermiona pootevřela ústa. 

,,Ale Harrymu se nic stát nemůže. Je vlastníkem všech tří relikvií." mínila Hermiona.

,,Pokud to není jen hloupá pověst, tak by to měl přežít." konstatoval Severus a tím Hermionu velmi vylekal. Brumbál se během boje přemístil daleko od Bradavic a tak se Hermiona ani nemohla zeptat na jeho názor. A náhle to všichni uviděli. Voldemort který šel v čele zástupu Smrtijedů a v dáli šel Hagrid s Harrym v náruči. Hermiona tak moc chtěla, aby byl živý. Tak moc si přála, aby svou smrt jen předstíral. Voldemort chvíli ke všem mluvil vítězným hlasem a Hermiona v duchu promluvila k Severusovi:

,,Řekni, že je to jen hloupý vtip." V tu chvíli, kdy měl slovo Neville se Harry svalil na zem z Hagridovy náruče. Měl u sebe bezovou hůlku, ale i tak si dal na čas a odběhl pryč. Všichni se začali rozutíkat a znovu bojovat.

,,Ty jedna mrňavá mudlovská šmejdko!" zařval někdo ze Smrtijedů a vyslal proti Hermioně kletbu. Severus pohotově zareagoval a kletbu odrazil. Začal znovu boj, při kterém se Hermiona se Severusem stahovali a lákali Smrtijedy do prázdných chodeb, aby se jich mohli zbavovat. Smrtijedi byli sice většinu času proti Hermioně a Severusovi v přesile, ale proti tomuhle páru dvou neobyčejně silných kouzelníků neměli absolutní šanci. Náhle vše na malou chvíli utichlo a všichni přestali bojovat. Všichni upustili hůlky a začali se chytat za levé předloktí. Hermiona a Severus si vyhrnuli rukávy a prudce se chytili za předloktí jako všichni ostatní.

,,Co se děje?" procedila skrz zaťaté zuby bolestí Hermiona.

,,Voldemort umírá. Naše Znamení zla se mění v pouhé jizvy." vysvětlil Severus a byl jediný, který dokázal skousnout pálivou bolest na levé paži. Smrtijedi se rozběhli směrem k hranicím pozemků Bradavic. Lord Voldemort byl poražen a tak dobro zvítězilo. Když Hermioně a Severusovi zbyly na předloktí jen dvě jizvy, Nebelvírka objala šťastně současného ředitele Bradavic kolem krku a on si ji k sobě silně přivinul.

,,Vyhráli jsme! My jsme vyhráli!" radovala se Hermiona. Radost ji ale brzy opustila. Když se vrátila zpět ke svým spolužákům a ostatním profesorům, objevili se zde kouzelníci z ministerstva kouzel.

,,Ukažte nám všem levé předloktí!" rozkázal jeden muž a bystrozorové začali všechny kontrolovat.

,,Aha!" vykřikl jeden z bystrozorů a tři další bystrozorové chytili Luciuse Malfoye. Hned za ním se v sevření dalších kouzelníků zmítal Draco.

,,Tak mladá dívka a už Smrtijedkou? To je jedno, odvést!" nařídil muž, který na začátku promluvil jako první a dva bystrozorové se k ní vydali.

,,Nikam nepůjde." zastoupil jim cestu Severus.

,,To se ještě uvidí! Odveďte i jeho!" rozhodl, když mu sjel pohled na Severusovu paži. K Severusovi se vrhlo hned pět mužů a Severuse obklíčili tak, že neměl šanci vzdorovat. Další dva chytli Hermionu.

,,Hermiono, ne! Pusťte ji! Ona nic neprovedla!" uslyšela z dálky Dracův hlas, který se zmítal tak silně, že bystrozorové měli problém udržet ho.

,,Severusi!" zavolala Hermiona, když si všimla, jak rychle a krutě Severuse odvádí. ,,Severusi!" zakřičela znovu zoufale. Severus byl ale už daleko a tak se Hermioně nedokázal ozvat nazpět. Hermiona věděla, že je zle. Co když odsoudí ji, Severuse a oba Malfoye k pobytu v Azkabanu? Nebo bude hůř? Co když je odsoudí k smrti? 

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Vaše názory? ;)
Máte strach? :/

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤