Hermiona se pár posledních dnů školy Harrymu a Ronovi neukázala. Všichni truchlili nad Brumbálovou smrtí a jediná ona a Severus věděli, že žije. Severus se nepozorovaně dostal do Bradavic a vzal tam svůj experiment, který by mohl Brumbála vyléčit. Ředitel se po pár dnech klidu a pití lektvaru cítil mnohem lépe. Hermioně se dokonce zdálo, že jeho ruka už není tak výrazně černá a že se nepřirozená barva z kůže vytrácí. Byla velice ráda, že se řediteli daří, ale zároveň měla strach. Přemýšlela o svých přátelích. O Harrym, Ronovi, Ginny a Dracovi...Draco? Jak ten se asi musí mizerně mít. Posledních pár dní před naplněním jeho úkolu si musel procházet peklem. Znala ho celý život a moc dobře věděla, že není takovým tvrďákem, jakým se dělá. Byl velmi citlivý a zranitelný. Vše špatné, co ho kdy potkalo, bylo pro něj mučení. Nedokázal být tak statečný jako Hermiona. Nedokázal zatnout zuby a zkusit se přes to přenést. Hermiona na Draca myslela čím dál víc a rozhodla se, že by ho měla navštívit. Neměla možnost ho po úkolu vidět. Voldemort totiž překvapivě žádnou schůzku nekonal. Rozhodla se tedy, že to změní a že se se svým nejlepším kamarádem setká.

,,Kampak?" zastavil ji Severus, když se Hermiona vydala k hlavním dveřím. Pomalu se otočila a podívala se na Severuse.

,,Nemusíš si o mě dělat starosti. Už nejsi můj opatrovatel, už jsi můj...partner." chlácholila ho Hermiona a u posledního slova se na chvíli odmlčela. Chvíli totiž přemýšlela, zda má říct přítel, ale nakonec řekla partner.

,,A není to právě důvod k tomu, abych si dělal starosti? Co když sis někoho našla?" pozvedl obočí a přešel pomalu až k ní.

,,Ty o mě pochybuješ?" zamračila se Hermiona na oko a ovinula mu ruce kolem krku.

,,Dobrá, nepochybuji o tobě. Mám jen jednu velkou nevýhodu." mínil Severus a ovinul své paže kolem pasu Hermiony.

,,Ano? A jaká je to nevýhoda?" zajímala se se zvědavým tónem Hermiona a Severus se ušklíbl.

,,Moje partnerka je mladá a až moc krásná. Mám strach, že si tě tam venku někdo odvede." vyjádřil své obavy Severus a sklonil se k Hermioně, aby ji mohl políbit.

,,Odvede mě tak minimálně někdo z ministerstva do Azkabanu, jestli uvidí mé Znamení zla na ruce. A nemusíš se bát. Já o nikoho jiného než o tebe zájem nemám." ujistila ho Hermiona, stoupla si na špičky, aby mu mohla dát pusu na tvář a vyrazila ven do Tkalcovské ulice. Severus měl i přes Hermionino uklidňování neblahé tušení, že se něco stane.

* * *

Hermiona se bez jakýchkoliv problémů přemístila na Malfoy Manor. Velice se podivila, když zahlédla v zahradách Narcissu, která právě procházela kolem záhonu s růžemi. Vydala se tedy jejím směrem a když ji Narcissa zpozorovala, tak se na ni přívětivě usmála.

,,Hezké odpoledne, Hermiono." pozdravila ji Narcissa a Hermiona ji krátce objala.

,,Ahoj Narcisso. Mohla bych mluvit s Dracem?" optala se Hermiona.

,,Samozřejmě, že bys mohla. Je ve svém pokoji." přikývla Narcissa a Nebelvírka se rozešla k sídlu. ,,A Hermiono!" zavolala na ni Narcissa a Hermiona se otočila. ,,Buď na něj s nějakými věcmi opatrná. Je poslední dobou přecitlivělý. Zmiň se před ním o tobě a Severusovi velmi opatrně." poradila jí a Hermiona se zarazila. Přešla zpět k Narcisse a začala se vyptávat:

,,Ty o nás víš? A Draco ví o mně a Severusovi taky?"

,,Já o vás vím, ale Draco ne. Právě proto mu to musíš sdělit šetrně. Nechci tě nabádat k tomu, abys mu to neříkala vůbec, protože je jasné, že se to stejně jednou dozví." uvedla to Narcissa na pravou míru a Hermiona se zmohla jen na přikývnutí. Poté se už vydala do sídla a bloudila chodbami tak dlouho, dokud se nedostala ke dveřím vedoucím do Dracova pokoje. Zhluboka se nadechla a zaklepala. Dveře se pomalu otevřely a vykoukl z nich Draco.

,,Ahoj. Můžu dál?" špitla Hermiona a prohlížela si unaveného a ztrápeného Draca. Draco se pokusil usmát a ustoupil jí z cesty.

,,Jistě." odvětil jen a Hermiona vstoupila do jeho ložnice. Draco se šel posadit na postel a Hermiona jen nečinně postávala uprostřed místnosti. ,,Pojď se posadit." vybídl ji její nejlepší přítel a poklepal vedle sebe na matraci. Hermiona se chvíli zdráhala, ale nakonec se vedle něj posadila.

,,Jak se ti daří?" zajímala se Nebelvírka.

,,Moc dobře ne. Spíš dost bídně." pronesl Zmijozel a Hermiona si povzdechla.

,,Všechno to bude dobrý, uvidíš. Nesmíš zapomínat na to, že tu máš matku a mě. My tě podržíme, Draco." podpořila ho a položila mu ruku na rameno. Draco stáhl Hermioninu ruku z ramene a schoval ji v té své.

,,Díky. Já si toho velmi cením." snažil se jí vyjádřit vděčnost.

,,Ani nevíš jak mě mrzí, že tě tu takhle vidím." povzdechla si Hermiona a Draco zavrtěl hlavou.

,,Nech to být. Já se seberu. Jen potřebuji čas." usmál se na ní Draco a Hermiona mu úsměv oplatila. ,,Stejně jsi hrozně fajn holka." prohlásil Draco, natáhl ruku k Hermionině tváři a zlehka ji po ní pohladil. ,,Nejlepší jakou jsem kdy poznal." zašeptal a než se Hermiona nadála, tak si ji přitáhl k sobě a přitiskl své rty k těm jejím. Hermiona pár sekund nevnímala. Neuvědomovala si, co se to právě děje. Jelikož Dracovi polibky neoplácela, ale ani se mu nijak nebránila, Draco to pochopil tak, že má u ní šanci. Shodil ji proto do peřin a stále jí věnoval polibky. Hermiona si konečně v téhle chvíli uvědomila, co se to vlastně děje a tak položila Dracovi ruku na hruď a jemně ho od sebe odstrčila. Draco se na ni starostlivě zadíval.

,,Udělal jsem něco špatně?" strachoval se a Hermiona několikrát zamrkala. Pro Merlina! Jak mohla dopustit, aby Draco zašel tak daleko. Setřásla ho ze sebe a vymrštila se do sedu.

,,Vlastně jo." přitakala Hermiona a Draco se posadil vedle ní.

,,Promiň mi to." usmál se při pohledu na ni a vzal ji za ruku. Hermiona vyprostila svou ruku z jeho sevření a stoupla si. Severus by zešílel, kdyby tohle viděl! Nejprve by zabil Draca a pak i Hermionu.

,,Draco, je mi to moc líto, ale já už se dávno vyjádřila k tomu, jak to mezi námi dvěma je. Jsme jen přátelé." vyjádřila se k tomu podruhé Hermiona a Draco pootevřel pusu údivem.

,,A co teď? Políbil jsem tě a ty si se tomu polibku ze začátku vůbec nebránila." dělal si stále iluze a Hermiona zavrtěla hlavou.

,,Ne, Draco. To nebylo kvůli tomu, že bych k tobě něco cítila. Já jsem byla v šoku z toho, co jsi udělal." bránila se.

,,A ke komu něco cítíš?! Ke Snapeovi?!" vyjel na ni Draco, vymrštil se na nohy a Hermiona ustoupila o krok ke dveřím. Věděla, že mu bude muset říct, že se se Severusem milují a že jsou partneři. Nechtěla mu lhát, ale zároveň věděla, že mu tím hrozně ublíží.

,,Ano, miluji ho." přiznala Hermiona a Draco si posměšně odfrkl.

,,Kdy ti dojde, že jsem tu já, Draco Malfoy, který tě bláznivě z celého srdce už pěkně dlouhou dobu miluje?! Kdy ti už konečně dojde, že já jsem ti s to dát tu lásku, kterou ti ten starý netopýr nikdy nedá?!" nechápal to Draco.

,,Jenže v tom je ten problém." prohlásila a po vyslovení této věty se blonďák zarazil. ,,Miluje mě a já miluji jeho. Dává mi velkou lásku, Draco." dostala ze sebe a poté semkla pevně víčka. Když je po chvíli otevřela, uviděla v Dracově tváři bolest a věděla, že mu tímhle zlomila srdce na tisíc kousků.

,,Takže vy jste spolu?" ujistil se Draco. Hermiona pomalu kývla a on se zhroutil na postel.

,,Mrzí mě, že jsem ti to musela říct takhle." špitla Hermiona smutně a Draco jen kývl. ,,Draco, já..."

,,...Běž, prosím tě. Nech mě být." odbyl ji Draco. Hermiona ani nic jiného nečekala a tak se pomalým krokem vytratila z Dracova pokoje. Krátce poté už byla zase v Tkalcovské ulici a vcházela do domu svého partnera.

,,Tak už jsi doma." přešel k ní Severus.

,,Ano, byla jsem jen za Narcissou." mávla rukou Hermiona a Severus se zadíval na její hlavu.

,,Skutečně? Když jsi odcházela, měla jsi vlasy sepnuté a teď to máš na hlavě jako vrabčí hnízdo." ukázal na její hlavu Severus a Hermioniny tváře se jemně zbarvily do karmínové barvy. ,,Proč mi lžeš, Hermiono?" zamračil se Severus. Dívka před ním se provinile kousla do spodního rtu a pak si poraženě povzdechla.

,,Když ti to řeknu, tak se budeš zlobit." vydechla a Severus pozvedl obočí.

,,Já čekám." založil si ruce na hrudi.

,,Draco mě políbil." vyletělo z Hermiony a Severus na sobě nedal znát překvapení.

,,A jak vidím, neskončil jen u toho, že?" mínil Severus a otočil se k ní zády. Nedal na sobě znát překvapení, ale vztek se nijak nesnažil skrýt. Hermiona k němu zezadu přistoupila a položila mu ruce na ramena.

,,Severusi, můžu tě ujistit, že k ničemu jinému nedošlo. Jen mě u toho polibku povalil do peřin, to je celé. Seděli jsme totiž u něj na posteli, když jsem za ním přišla. Šla jsem se na něj podívat, jak si vede po tom úkolu. Věř mi, že bych se nenechala od něj svést. Od nikoho bych se nenechala." hájila se Hermiona. Severus se prudce se zlostí otočil a pohleděl naštvaně na Hermionu.

,,Myslíš si, že jsem takový idiot, abych téhle směšné báchorce věřil?!" vyštěkl a Hermiona zatnula pěsti.

,,Kdyby se mi tak hrozně líbil, tak proč bych ho tenkrát odmítala?! Proč bych ti před ním dávala vůbec přednost?! Proč bych ho chtěla mít jen za kamaráda?!" pokládala mu Hermiona argumenty.

,,Co já vím?! Hermiono, já zkrátka nejsem takový pitomec, abych věřil takovým historkám!" křičel na ni Severus a Hermiona už měla na krajíčku.

,,Jsi pitomec, když mi nevěříš, že bych tě nikdy nepodvedla! A víš proč bych to nikdy neudělala?! Protože tě miluji! Miluji tě tak moc, že jsem se kvůli tvému odmítnutí několik měsíců trápila a pak se chtěla sbalit a vypadnout do prefektských ložnic!" stála si za svým Hermiona a jedna slza jí skanula po tváři. V Severusovi se náhle něco zbořilo. Hermiona měla pravdu. Proč by kvůli němu tak vyváděla a pak už by o něj po vydobytí neměla zájem? Přistoupil k ní blíž a setřel jí palcem slzu z tváře.

,,Omlouvám se." řekl tiše a sevřel ji pevně v objetí. ,,Jsem vážně idiot." uznal a Hermiona se  pousmála.

,,To tedy jsi." přitakala a zasmála se. ,,Víš co je na tom nejlepší? Že celou tu naši hádku slyšel Albus." vypadlo z Hermiony a Severus se jí podíval do očí.

,,Ten by to věděl i bez té hádky. Ten totiž ví všechno." opáčil Severus a sevřel Hermionu v dalším omluvném objetí.

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Čekal to někdo z vás? :D
Jaký na to máte názor? ;)❤

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤