Ahoj všichni!❤
Dnes bude kapitola o něco delší, konkrétně má 1897 slov. Předpokládám ale, že těm, co je příběh opravdu baví to vadit nebude. :D

Užijte si čtení!🌸❤

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Uplynuly tři dny od záchrany Hermiony a každý den ji navštěvovali Narcissa s Dracem. Draco u ní právě seděl a držel ji ochranitelsky za ruku. Narcissa koukala na Hermionu s kapesníčkem v ruce a popotahovala.

,,Mami, neplač. Vždyť bude v pořádku. Už jí nic nehrozí." utěšoval ji Draco a objal ji konejšivě kolem ramen. Narcissa si otřela oči.

,,Já vím, Draco. Když ji ale tady tak vidím, tak je mi do pláče. Chudinka malá, vždyť ani nevypadá jako naše Hermiona." vzlykla Narcissa a Draco ji silně objal. Do pokoje vstoupil Severus a oba dva se za ním ohlédli.

,,Ještě se neprobudila?" zajímal se a Narcissa zavrtěla smutně hlavou. Draco se zamračil. ,,Měla by se každou chvíli probrat. Potřebuje jen nabrat síly tím, že se pořádně v klidu vyspí." konstatoval Severus a Draco se vymrštil na nohy.

,,Víte, mohla tu být s námi celou dobu. Byla by zdravá a nic by se jí nestalo, nebýt vás." utrousil Draco nenávistně. Narcissa zvedla překvapeně svěšenou hlavu a Severus pozvedl obočí. Udělal k němu pár kroků a propálil ho nebezpečným pohledem.

,,Nebýt mě? Já jsem vinen za to, že má ta zranění? Nebýt mě, tak ještě doteď leží v tom sídle, možná už mrtvá." prohlásil Severus pevným hlasem.

,,To možná, ale kvůli vám ji Travers unesl!" zakřičel Draco.

,,Draco, prosím tě!" sykla Narcissa, když se Hermiona zavrtěla a bolestně zakňučela. ,,Nehulákej a přestaň vykládat nesmysly. Severus za nic nemůže." zastala se Narcissa Severuse.

,,Nemám vykládat nesmysly? Vždyť mám pravdu." pronesl Draco ke své matce o poznání tišeji a poté se opět otočil na Severuse. ,,Kdybyste ji nespouštěl z očí, tak se nic z toho nestalo. Na vině jste jen a jen vy." zasyčel Draco.

,,Jste zaslepen žárlivostí, Draco. To je celé. Nemůžete se přenést přes to, že jméno, které Hermiona volala, když jsme ji našli, bylo mé. Volala radši jméno svého opatrovatele a profesora, než svého nejlepšího přítele, který je do ní zamilovaný a to vás štve." poznamenal Severus a Draco zatnul pěsti a chystal se něco říct, když v tom se Narcissa nahnula k Hermioně. Hermiona se začala probouzet.

,,Ne...už mě nechte...prosím..." mumlala Hermiona a Narcissa ji konejšivě pohladila po vlasech.

,,Zlatíčko, to bude v pořádku. To jsem já, Narcissa." konejšila ji. Hermiona se opatrně s pomocí Narcissy posadila a rozhlédla se kolem sebe. Když zahlédla Draca, který měl ve tváři stále rozuzlený výraz z rozhovoru se Severusem, steklo jí po tváři pár slz a rozbrečela se. 

,,Už mě nechte, prosím! Zabijte mě!" zabořila tvář do dlaní a Narcissa ji nepřestávala hladit po vlasech. ,,Severusi! Severusi, prosím!" zavzlykala do dlaní.

,,Severusi, měl bys s ní promluvit, když volá tebe." stáhla ruku Narcissa a vstala z postele plačící Hermiony. Severus se pomalu posadil na Narcissino místo a něžně chytil Hermioniny ruce, které jí stáhl z tváře. Hermiona sklopila pohled a snažila se klidně vytrhnout ruce. Severus pustil její ruce a promluvil k ní:

,,Hermiono. Podívej se mi do očí." Hermiona ho neposlouchala a její slzy padaly na peřinu. Severus uchopil jemně její bradu a donutil ji tak podívat se na něj. Hermiona přestala brečet. Zahleděla se do těch černých očí. Severus stáhl ruku.

,,Severusi." zašeptala Hermiona a než se Severus nadál, tak mu Hermiona skočila kolem krku a znovu se rozplakala. ,,Severusi." opakovala stále dokola jeho jméno a Severus se rozhodl Hermionu pevně obejmout. Připadal si náhle opravdu k něčemu potřebný. Hermiona se v jeho náruči uklidnila a on se nepatrně usmál. Náhle zazněla rána. To Draco vyšel z ložnice a nezapomněl za sebou prásknout dveřmi. Pocit žárlivosti proplouval celým jeho tělem. Hermiona se poplašeně odtáhla a pohleděla na ženu stojící opodál. ,,Narcisso?" zašeptala Hermiona a Severus vstal. Narcissa přikývla a šla ji obejmout.

,,Povíš mi všechno, drahá? Vyslechnu tě a budu tu celou dobu s tebou." povzbudila ji Narcissa a Hermiona po chvíli přemýšlení zdráhavě přikývla. Severus poté vyšel z pokoje. Věděl, že si s ní Narcissa promluví a pokusí se z ní dostat, co po ní Travers chtěl. Věděli, že na ni budou muset být pomalí. Byl zázrak, že to přežila a že si je pamatovala. Severus se cítil po objetí Hermiony zvláštně. Bylo to už dlouho, velmi dlouho, co ho naposledy objala žena.

* * *

Po nějaké době vyšla Narcissa z ložnice a Severus se za ní ohlédl. Přešla až k němu a Severus se zeptal:

,,Tak co? Pověděla ti něco?"

,,Chvíli to trvalo, ale sebrala se a chová se už úplně normálně jako by byla zdravá. Byl to jen šok. A jestli mi něco řekla? Řekla a je toho dost." vypověděla mu Narcissa a Severus kývl.

,,To je dobře, že se chová normálně. Řekni mi tedy, jak to bylo." vybídl ji Severus.

,,Podívej, řekla mi, že se snažila vyjít z Malfoy Manor co nejrychleji, jak si jí nakázal. Bohužel ji před branou odchytil Travers a přemístil se s ní. Pak si nic nepamatovala a probudila se ve sklepě zatopeném vodou. Podařilo se jí dostat ven, jenže pak ji Travers zavřel v jiné místnosti. Vydíral ji jednou věcí a jelikož odpovídala NE, tak ji za to trestal." dopověděla na konci neurčitě Narcissa.

,,Čím ji vydíral? Co chtěl slyšet?" chtěl vědět Severus. Narcissa si těžce povzdechla.

,,Ptal se jí, jestli je do tebe zamilovaná. Když by mu prý řekla ANO, tak by ji propustil. Jenže ona mu opakovala NE a tak ji mučil." objasnila Narcissa a Severus se vydal do ložnice. Hermiona byla překulená na bok a nenamáhala se otáčet. Přeci jen jí stále bylo mizerně. Severus se k ní opět posadil na postel a opatrně se zeptal:

,,Travers se tě prý ptal, zda ke mně chováš nějaké...city. Cože jsi mu to řekla?" zajímal se Severus a Hermiona se zády k němu zachvěla. Ach ta Narcissa! Tohle se neměl Severus nikdy dozvědět! Hodlala to před ním skrýt stejně jako u Traverse.

,,No, řekla jsem mu, že do tebe zamilovaná nejsem." snažila se nasadit tón v hlase jako by to bylo nad slunce jasné.

,,Pro Merlina, proč jsi mu neřekla lež?" ptal se jí nechápavě Severus. ,,Proč jsi neřekla, že ke mně něco cítíš, aby ti dal pokoj? Proč jsi mu nezalhala?" nechápal Severus a Hermiona těžce dýchala.

,,Severusi, ona lhala celou tu dobu, co tam byla." nevydržela to Narcissa a Hermioně se zastavilo srdce. Ztratila dech a tak ze sebe přidušeně vydala:

,,Narcisso!" Vše bylo ztraceno. To, že je do Severuse zamilovaná už dotyčný ví a není to žádné tajemství.

,,Cože? Říkáš, že celou tu dobu říkala lež? Takže pravdou je..." odmlčel se Severus a pohlédl zmateně na Hermionu.

,,Myslím, že bude nejlepší vás nechat osamotě." podotkla Narcissa a vyšla z ložnice. Hermiona se cítila rozpačitě, trapně a ztraceně. Severus byl zmaten.

,,Podívej se na mě." vybídl ji.

,,Ne." odbyla ho paličatě Hermiona.

,,Chci si s tebou promluvit." zkusil to pomalu Severus. V tom se Hermiona pomalu obrátila na druhý bok.

,,O čem si chceš promluvit? Neřekla to Narcissa jasně? Ano, tvrdila jsem mu, že tě nemiluji a byla jsem za to právem potrestána, protože jsem lhala. Pravdou je, že jsem se zamilovala do člověka, který si mě kdysi před lety vzal k sobě a který je již šestým rokem mým profesorem. Je to šílené, ale já s tím nic neudělám. Vím, že to ze mě vylétlo opravdu rychle, ale já se o tom nechci bavit. Ani nemám sílu se o tom dál bavit. Bolí to totiž mnohem víc než všechna ta zranění co mám." zakončila to mladá Nebelvírka a po tváři jí skanula slza. Severus byl jako opařený. Ještě nikdy ho nikdo opravdu nemiloval. On věděl jaké to je být nešťastně zamilovaný. Byl velmi zmatený a nevěděl, jak mladé dívce před ním sdělit, že jí nemůže opětovat stejné city.

,,To, co se teď chystám udělat se mi vůbec nebude podobat. Chci ti totiž o něčem vyprávět." řekl po chvíli a Hermiona se na něj podívala zvědavým pohledem. ,,Nikdy jsem nebyl výřečný a neprojevoval žádné city, ale myslím si, že nadešel čas ti povědět, proč jsem vlastně přijal Albusovu nabídku být Smrtijedem." pokračoval a Hermiona zbystřila. ,,Důvod, proč jsem to přijal, byl samotný Harry Potter. Toho tvého kamaráda nenávidím a zároveň ho mám moc rád. Jde o jeho rodiče. Chodili se mnou do školy do stejného ročníku, až na to, že oni byli v Nebelvíru. Jamese Pottera jsem nenáviděl z celého srdce. Byl jsem pro něj terčem posměchu a společně s Blackem si mě pěkně podávali. To Lily byla jiná. Víš...Znal jsem ji ještě dřív, než jsme vůbec začali chodit do školy. Ona byla mou nejlepší kamarádkou. Ve všem viděla krásu a byla to ta nejlaskavější čarodějka, jakou jsem znal. Já ji..."

,,...miloval." dokončila za něj Hermiona a pohleděli si se Severusem hluboce do očí.

,,Ne. Já ji stále miluji." oponoval Severus. Hermionino srdce puklo a rozpadlo se na tisíc kousků. ,,Jenže ona mě nikdy nemilovala. V sedmém ročníku se zamilovala do toho Pottera a já to nechápal. Proč on a ne já? Byl jsem pošetilý, když jsem si myslel, že by mě někdy chtěla. Pohádali jsme se a tak jsem ji ztratil i jako kamarádku. Byla jediným světlem v mém zoufalém životě. Moji rodiče se totiž velmi hádali, když jsem byl malý. Otec byl násilník a alkoholik. Ve škole mě šikanovali. Jak říkám, Lily byla to jediné, co mě dělalo šťastným a když jsem ji ztratil i jako kamarádku a vzala si Pottera, tak jsem byl tak zoufalý, že jsem se dal na scestí. Stal jsem se Smrtijedem a poté, co se Voldemort rozhodl zabít Potterovi, jsem se je snažil zachránit. Byl jsem tajným agentem a Albus se je snažil ukrýt, ale marně." povyprávěl jí Severus a Hermiona měla pootevřenou pusu. ,,Pak jsem se po její smrti zhroutil. Vyprávěl jsem Narcisse o svém životě tak, jak o něm vyprávím teď tobě. A našel jsem si společnost pár žen. Byl jsem tak zoufalý, že jsem chvíli pil a chvíli se snažil na Lily zapomenout ve společnosti jiných žen. Nic nezabíralo. Tedy do té doby, než jsem dostal na starosti tebe. Nutila jsi mě nad tebou přemýšlet a tak jsem Lily trochu vytěsnil z hlavy. Ovšem...nikdy jsem ji nepřestal milovat. To je důvod, proč jsem opět Smrtijedem. Snažím se chránit jejího syna." zakončil to Severus a Hermiona na to nic neřekla. Byla v šoku z toho, jak se jí Severus svěřil. Nikdy by to do něj neřekla a teď dostala odpověď na všechny ty otázky. Měla odpověď na to, proč je špehem, proč je celý život tak mrzutý a taky proč ji nemůže milovat.

,,To je důvod, proč nemám šanci. Protože miluješ jinou." špitla Hermiona zničeně a tentokrát to byl Severus, který mlčel. Nevěděl, jak si počínat. Nemiloval ji.

,,Asi potřebujeme být oba dva teď sami." vycítil Severus a Hermiona jen nepatrně přikývla.

,,Severusi." zastavila ho, když byl u dveří.

,,Ano?" otázal se.

,,Chci abys věděl, že i přes tvé vyprávění ty city nevyprchaly. Můj jediný spasitel budeš ty...a to navždy." zašeptala Hermiona a Severus jí dlouze pohlédl do oříškových očí.

,,Navždy?" podivil se.

,,Navždy." přitakala. Severus poté odešel. Ta jednoslovná odpověď tak zabolela. Znal ji velmi dobře. Celý den byl mimo. Nechápal, jak se mohl někdo jako Hermiona zamilovat zrovna do něj. Byla to mladá, chytrá, krásná dívka a kolem sebe měla spoustu vrstevníků. Tak proč si vybrala zrovna jeho? Co měl on a ostatní ne. Pak mu to došlo. Podle jeho nedávné teorie měl zřejmě výjimečnou osobnost, která musela Hermionu uchvátit. Ale stejně! Co ji uchvacovalo na starém, mrzutém a protivném netopýrovi?

••••••••••••••••••••••••••••••••••

Ani nevím, jestli se vás mám ptát, ale dobře. Názory? ;)
Asi se mě právě někteří budete snažit provrtat hlavu Baziliškovým zubem, že? :DD

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤