A bylo to tu. Začal školní rok a Hermiona vyšla vstříc svému předposlednímu roku v Bradavicích. Mile jí překvapilo, když byla opět jmenována prefektkou. Draco byl ostatně na tom stejně. Taky byl prefektem a hned, jak se potkali osamotě po hostině, tak ji odchytil a pogratuloval.

,,Jsme zase prefekti! To je bomba, ne?" ptal se jí potěšeně a Hermiona pokývala hlavou.

,,Jo, to je." odvětila zamyšleně. Nebyla s to věnovat Dracovi zcela svou pozornost. Poslední dobou myslela jen na jedinou věc a tou byl její opatrovatel a profesor v jednom. Nemohla ho dostat z hlavy a když byla na hostině, tak se dívala stále na jeho místo. Měla za něj radost, protože mu konečně za celých patnáct let Albus povolil být profesorem obrany proti černé magii. Draco jí mával rukou před obličejem dobrých pár sekund než Hermiona konečně začala vnímat.

,,Hermiono!" promluvil na ni hlasitěji a Hermiona potřásla hlavou.

,,Co? Promiň, nevnímala jsem." omlouvala se.

,,Ptal jsem se, co tak sklesle? Nezníš zrovna nadšeně, že jsi se stala dvakrát po sobě prefektkou." zopakoval podruhé Draco to, co ho zajímalo a Hermiona se na něj pozorně zadívala.

,,Ne, já jsem ráda. Jen už jsem unavená, Draco." zalhala Hermiona, ale vypadalo to tak, že jí to její nejlepší kamarád sežral.

,,Jo, jasně. Tak půjdeme do prefektských ložnic, ne?" optal se, jenže Hermiona zakroutila hlavou. Už minulý rok se jako prefektka nezabydlela v prefektské ložnici, kterou teprve před pár lety zavedl ředitel Bradavic. Bydlela od pátého ročníku u Severuse, tak jak byla zvyklá. Byla aspoň ve svém a měla ode všech pokoj. ,,Jak to, že nejdeš?" nechápal Draco.

,,Já si ani nebalila, Draco. Minulý rok jsem strávila u sebe doma a letos tomu nebude jinak. Už asi půjdu. Dobrou noc." rozloučila se s ním a odkráčela chodbou pryč do sklepení. Draco si povzdechl. Myslel si, že by se letos rozhodla být jinde, ale ono ne. Draca náhle pohltil vztek a ani sám nevěděl proč. Věděl jen, že ho má na Snapea. Že by žárlil? Na toho starého netopýra? Hloupost!

* * *

,,Volal jsi mě, Albusi?" zavřel za sebou Severus dveře od Brumbálovy pracovny a přešel až k jeho stolu. Brumbál se na něj přívětivě usmál jako vždy a pokynul Severusovi rukou, aby se posadil do křesla před ním.

,,Ano, Severusi. Chci s tebou mluvit o Hermioně." uvedl to Brumbál na pravou míru a poté se Severus ztěžka nadechl.

,,Konkrétně?" zajímal se Severus. O Hermioně si s ním chtěla promluvit i Narcissa a moc dobře si pamatoval, jak to dopadlo.

,,Hermiona ti nepřijde dost konkrétní téma?" usmál se Brumbál a Severus protočil oči.

,,Já měl na mysli, jestli budeme rozebírat třeba školu či fakt, že je Smrtijedkou." objasnil Severus už mírně vytočeně.

,,Chci si povídat o všem, co se týká Hermiony." vysvětlil Brumbál a Severus nechápal proč.

,,Tak dobře." založil si Severus ruce na hrudi a čekal, co z ředitele vypadne.

,,Už se jí daří dobře? Rány se zahojily?" zeptal se Brumbál starostlivě.

,,Ano. Hermiona je silná dívka, takže si snad ani jednou nepostěžovala. Zvládla to dobře." potvrdil Severus a starý muž naproti němu pozvedl překvapeně obočí.

,,To zní jako kdybys jí složil poklonu, Severusi." podotkl Brumbál a Severus potlačil nutkání opět protočit oči.

,,Ano, protože skoro každá žena kňučí i u malého škrábance, kdežto Hermiona je jiná." snažil se to Severus vysvětlit.

,,A taky je to velmi snaživá dívka. Je opět prefektkou své koleje, má nejlepší známky snad z celé školy." vychvaloval ji ředitel a muž s černými vlasy se zamračil. Nechápal, kam se stáčí tahle konverzace. ,,Jak si s ní rozumíš, Severusi?" vypadlo poté ze starce a Severus se zamračil ještě víc.

,,Řekl bych, že celkem obstojně." odvětil nezaujatě a Brumbál se zvedl z křesla. Začal chodit za stolem a po nějaké době řekl:

,,Vím, že musíš být zmaten, Severusi. Vyptávám se na tyhle věci, protože mě zkrátka zajímají. Už to je dlouho, opravdu dlouho, co ti ta dívka jako malé dítě ležela u nohou a ty sis ji vzal k sobě. Za pár dní jí bude sedmnáct a bude plnoletá. Zajímalo by mě, jaký máš k ní postoj. Máš ji rád?" rozpovídal se ředitel a profesor před ním ztuhl. Rád? Sám nevěděl, zda ji má rád.

,,Nechápu, proč tě to zajímá, Albusi. Mám na Hermionu normální názor." snažil se zakončit tuto debatu, ale Brumbál se nedal tak lehce odbýt:

,,Zajímá mě to proto, protože já sám v ní vidím jednu bývalou studentku. Je mudlovského původu, knihomolka, Nebelvírka, neobyčejně chytrá, laskavá a nebojácná. Netvrď mi, že jsi v ní také několikrát nespatřil Lily Potterovou." Severus seděl v křesle jako přikovaný a nechápal, oč se to Brumbál snaží.

,,Podobnosti mezi nimi jsou. Ovšem Lily a Hermiona nejsou jedna a ta samá osoba. Nechápu, o co se snažíš, Albusi. Snažíš se mě zeptat, zda jsem v Hermioně našel zalíbení, když je podobná člověku, kterého jsem miloval?" pronesl sarkasticky Severus a kdyby to uměl, tak se rozesměje. Pak ale uviděl Brumbálův výraz. Byl vážný a vůbec se nepokoušel vyvrátit jeho vyřčená slova. ,,Počkat, Albusi...Ty ses opravdu chtěl zeptat na tohle?" podíval se nevěřícně nad svého nadřízeného.

,,Vůbec by mě to nepřekvapilo, Severusi. Ani z té druhé strany. Vůbec bych se nedivil, kdyby ses Hermioně zalíbil. Jsi jí povahově podobný. Jste velmi inteligentní, odvážní, jdete si vždy za svým cílem a dokážete být oba dva pěkně protivní." usmál se Brumbál, za to Severus se vymrštil do stoje a opřel se rukama o desku pracovního stolu.

,,Zbláznil ses, Albusi?! Hermiona u mě vyrostla, jsem její profesor a pro Merlina živého bude jí teprve sedmnáct! Je mezi námi věkový rozdíl devatenácti let! To už se opravdu tak nudíš, že dáváš dohromady profesory s žáky?! Nedivil bych se, kdyby za dveřmi teď stála Minerva a ty jí tady za chvíli domlouval, jak je podobná třeba Potterovi!" rozkřičel se Severus. Pohlcoval ho neuvěřitelný vztek. Od Brumbála si vyslechl už nespočet věcí, ale tohle ještě ne.

,,Není třeba se rozčilovat, Severusi. Přemýšlím nad vámi už pár měsíců a vůbec mi to nepřijde zvrácené. Byli byste spolu šťastní." snažil se ho starý muž uklidnit, ale neměl sebemenší tušení, že takhle profesora ještě víc dopálí.

,,Šťastní?! Albusi, ty blouzníš! Ona by se mnou, s přerostlým netopýrem, šťastná nebyla a já s ní už vůbec ne!" vyštěkl, otočil se na podpatku a vyrazil ke dveřím.

,,Ty už vůbec ne? Kdyby lidé potkali Lily Potterovou v sedmnácti letech a pak potkali Hermionu Grangerovou, mysleli by si, že jsou to sestry. Jsou si moc podobné Severusi a když se ti líbila Lily, proč by se ti nemohl líbit někdo jí podobný?" zarazil ho ještě posledními slovy Brumbál, avšak odpověď na svou otázku nedostal. Severus se hned poté vypařil pryč z hlasitým prásknutím dveří. Nechápal to. To se ředitel tak nudil?! On by se nikdy do Hermiony nezamiloval! Ne a ne! Celou cestu do svého bytu se v hlavě přesvědčoval, že by nikdy nebyl schopen k ní chovat nějaké city. Avšak někde hluboko uvnitř něj bylo silné přesvědčení o tom, jak je Hermiona Lily opravdu podobná. Byla tam ta možnost, že by se zamiloval, ale Severus byl pevný jako skála a žádnou jinou myšlenku nenechal, aby předčila tu hlavní. Ta hlavní zněla, že by zkrátka nebyl schopen se do Hermiony zamilovat. 

•••••••••••••••••••••••••••••••••••

No jo, Brumbál se musí do všeho plést. :DD
A co vaše názory? ;)❤

Děkuji moc za přečtení, hlasování a komentáře!!!❤❤❤❤❤

Vaše Helen ❤