Jeli jsme asi čtyři hodiny když se před námi najednou objevilo velké město. Bylo minimálně třikrát větší než moje rodné město pod Bílou horou. Když jsme se přiblížili, mohla jsem už více detailně vidět lidi, kteří se scházeli na nějakém podivném náměstí.  Prošli jsme kolem stráží kteří po nás chtěli vědět co jedeme prodávat. Charlie jim po pravdě řekl, že kůži a nějaké maso. Ve městě se o nás nikdo moc nezajímal do té doby než Dave vyndal z vozu kožešiny a rozložil je na široký stůl. Mě samotnou překvapilo jak barevně najednou kůže v kombinaci s čistě bílím sněhem vypadaly.

Obchody jim šli dobře a tak jsem se po chvíli sledování jak různí lidé smlouvají o ceny za jejich kvalitně upravené kůže rozhodla, že se půjdu podívat co jiného se tady nabízí k prodeji. Bylo tady nespočet stánků s kožešinou, masem i s živými zvířaty. Mě ale nejvíce zaujal jeden stánek úplně na kraji trhu. Prodávala tam nějaká stará žena, která vypadala trošku jako indiánka. Měla tam všemožné náramky přívěsky i motlitební sošky. Pohled mi ale padl na takový zvláštní kruh který měl v sobě propletené různé nitky s kamínky. Zespoda na něm visela barevná peříčka také s korálky.(víš co to je adelko? :-D) ,,Můžu se zeptat co to je?" zeptala jsem se postarší prodavačky. ,, To je indiánský lapač snů. Zavěsíš si ho nad svoje lůžko a on od tebe odhání noční můry." ,,A kolik stojí mohu-li se zeptat?" ,, Že jsi tak zdvořilá jeden ti dám vyber si sama který tě bude chránit." ,, Děkuji moc jste hodná. Mě se asi nejvíce líbí ten s tím měsíčním kamenem uprostřed." ,,Dobrá jak myslíš je tvůj. Dobře se o něho starej a bude ti přinášet štěstí." Slušně jsem poděkovala a už jsem se vracela s krásným lapačem snů k Charlieho stánku.

 Když jsem tam přišla překvapilo mě, že tam je pouze Dave. ,, Ahoj Dave kam zmizel Charlie?"              ,, Nevím, před chvilkou tady ještě byl pak ale začal mluvit s nějakým divným chlapíkem a odešel. Kam šel mi ale neřekl. A kde jsi byla vlastně ty?" ,, No na konci trhu zajímavý stánek kde prodávala nějaká stará indiánka lapače snů a jeden mi dala. Nechceš se tam jít se mnou podívat?" ,, Víš já jsem ti chtěl spíš ukázat jedno takový moje oblíbené místo. Chtěla by ses tam jít podívat Sáro?" ,, Jo klidně a nevezmeme si s sebou něco k jídlu? Od oběda mi celkem slušně vyhládlo." ,, Dobře skočím pro něco do hospody, zatím tady počkej." 

Asi za pět minut se Dave vrátil s miskou teplé polévky a chlebem. Byla jsem mu vděčná že dokázal najít teplé jídlo tak rychle. Potom mě ale vzal na to místo a já myslela že jsem snad ve svém nejhezčím snu...

Omlouvám se že je tento díl kratší ale myslím, že jsem už pro dnešek napsala dost dílů a moje inspirace je už pro dnešek vypotřebovaná . Snad vás to na pár dní zabaví a budu mít od vás pokoj. :-D To byla samozřejmě sranda mám vás všechny hrozně ráda a nezapomeň můj hlupáčku(spoiler pro adela358 mam tě moc ráda)