Když jsem se probudila, měla jsem pocit, že se mi snad rozletí hlava na tisíc kousků. Kolem sebe jsem viděla jenom svůj pokoj a pár židlí kolem postele na kterých ale nikdo neseděl. Pokusila jsem se si sednout, ale moje tělo bylo tak slabé, že jsem hned spadla zpátky. Co se to se mnou sakra stalo? Pamatovala jsem si tu scénu v lese jak mě pronásledoval onen divný muž a pak nic. Jakoby se to ostatní vypařilo. I když jsem věděla, že se mezitím stalo ještě něco dalšího, nemohla jsem si ani za boha vzpomenout co. Když v tom vešla do místnosti Samantha a mile se na mě usmála.  ,,Sáro. Jsem ráda, že už jsi vzhůru. Bolí tě něco?" ,,Bolí mě celé tělo Samantho. A co se vlastně večer stalo?" ,,No, nevím jak to jinak popsat, ale myslím si , že jsi včera použila velmi pokročilé kouzlo, které tě stálo hodně energie. Prosím vypij tenhle odvar, měl by tě trochu posílit." A tak jsem vypila ten divně vypadající a zapáchající nápoj, jak Samantha řekla. ,,Kouzlo? To je nějaká blbost. Vždyť ani neumím kouzlit. Nic jsi mě ještě neučila." ,,Já vím. Je, ale možné, že jsi v nouzi nějak dokázala najít tolik energie abys kouzlo použila.....Teď, ale musíš odpočívat jinak by jsi mohla zase omdlít." ,,A Samantho. Kdo byl ten muž co mě pronásledoval?" ,,To nevím, ale myslím, že je dobře že to nevíme. Mohlo by to pro nás být moc nebezpečné. To bylo poslední co mi řekla než odešla. Zase jsem zůstala sama. Najednou jsem uslyšela tiché mňoukání. ,,Jé, jsi to ty Vločko? Ale jak jsi se sem dostala?" Odpovědí mi bylo její zavrnění. Byla jsem nadšená a zároveň překvapená. Vločka mi totiž moc chyběla...

---z pohledu Davida---

Jsou to už skoro tři týdny co Sára zmizela a já na ní nemůžu přestat myslet. Kde je a co se jí vlastně stalo? Nevím proč, ale mám pocit, že v jejím zmizení hraje nějakou roli i Charlie, ale doufám, že se pletu. Jak tady s námi Sára žila, nějak jsem si na ní zvykl a bez ní je to tady takové prázdné. Chybí mi i to jak jsem jí chodil v noci tajně pozorovat jak spí. To její pomalé oddechování  a její mírumilovnou tvář bych mohl sledovat hodiny. Teď tady, ale není a já se s tím musím nějak smířit. Jasně. Nejsem tak tupý, aby mě nenapadlo jí zkusit jet hledat, ale Charlie mě nechce pustit. Říká, že by jsme se k sobě stejně nehodily a že utekla, protože mě nemilovala. Jenže já těm jeho řečem nevěřím. Zítra si sbalím věci a  pojedu jí najít. Snad se mi podaří vypátrat kam zmizela. ,,Davide, přestaň tam nahoře fantazírovat a pojď mi pomoct vyhřebelcovat koně." ,,Za chvíli tam budu jen nakrmím Vločku." ,,Ty se ještě pořád staráš o tu zablešenou potvoru?" ,,Je to to jediné co mi po Sáře zbylo a tak jí neříkej zablešená potvora jasný?" ,,Aby se nám pán neurazil!" Mám už Charlieho plné zuby. Pořád má nějaký problém a je na mě čím dál tím přísnější. Jak jsem byl zabraný do pomlouvání Charlieho nevšiml jsem si, že kočičí miska není tam kam jí normálně dávám. Byla asi o pět metrů dál a žrádlo bylo poházené všude kolem. Vypadalo to tu jakoby se Vločka bránila někomu kdo jí chtěl unést. ,,Charlie?" ,,No, co je?!" ,,Neviděl jsi dneska vločku?" ,,Ne proč se ptáš?" No, že není nikde po baráku." ,,No tak to asi utekla. Já ti říkal, že je to jen nevděčná potvora." Tak a teď už mě Charlie vážně naštval. Bylo mi hned jasné, že Vločce něco udělal. Tohle mu teda nedaruji. Byla to Sáry nejmilejší a vlastně jediná kočka a já jsme jí měl rád stejně jako Sára. Tohle mu už nebudu dál trpět.

Během půl hodiny jsem měl sbaleno a mohl jsem vyrazit. Šel jsem pomalu dolů do stáje a vzal jsem si nejlepšího koně. Jel jsem asi hodinu když v tom jsem v lese vedle mě uviděl nějaký pohyb. Zdálo se mi to divné, protože se už smrákalo, ale jel jsem dál a po chvíli jsem na to zapomněl. Zastavil jsem na malém palouku kde byla i studánka. Sundal jsem Bleskovi sedlo a ustlal jsem si na kořenu nejbližšího stromu. Přes sebe jsem hodil deku, ale i tak mi byla hrozná zima. Najednou, jsem ucítil podivné teplo na kotníku. Opatrně jsem sundal deku, protože to mohl být i nějaký jedovatý had, ale to co mě drželo bylo něco mnohem zvláštnějšího. Jak jsem tak zkoumal tu věc na mém kotníku, přede mnou se zjevila postava vysokého muže. ,,Tak jsem tě konečně našel. Dlouho jsem tě hledal víš? Už jsem skoro dostal tu holku, ale objevila se tam ta zpropadená čarodějnice a zachránila jí. Budu se tam kvůli ní muset vrátit a zkusit to znova." Jeho slova vůbec nedávala smysl. Využil jsem té chvilky kdy blábolil nesmysli a svojí dýkou jsem ty šlahouny na noze přesekl. Ten muž spadl na zem a začal se svíjet bolestí. Pak zmizel. Byl jsem z toho v šoku. Měl jsem snad nějaké vidiny nebo jsem jenom unavený z cesty? Radši jsem nasedl na koně a vydal jsem se k nejbližšímu městu. Riskovat přespání někde v lese se mi po tomto incidentu už vůbec nechtělo. Naštěstí jsem dorazil brzo do města kde jsme byli naposled se Sárou. Vlezl jsem si do prvního volného hostince a okamžitě jsem usnul....

---Sára---

Samantha za mnou přišla až večer a to aby mi donesla nějaký svůj lektvar. Nic nového mi k tomu neřekla, ale přinesla mi nějakou misku s jídlem pro Vločku. Ráda jsem se koukala jak jí. Připomínalo mi to chvíle strávené s Davidem na jejich horské chatě. V tu chvíli jsem si uvědomila jak moc mi vlastně chybí. Věděla jsem, že on na mě taky jen tak nezapomněl, ale co mohl dělat. Prostě šel dál a za minulostí se neohlížel. A já mu to nevyčítám. Snad si najde někoho kdo ho bude mít rád tak jako jsem ho milovala já. Z mého přemýšlení mě vytrhlo zběsilé ťukání ne-li až bouchání na mé okno. Rychle jsem se zvedla a to byla chyba. Zamotala se mi hlava a já znova omdlela.

Moje probuzení nebylo o moc lepší než to předchozí. Když jsem otevřela oči, Samantha mě právě pokládala na postel. Měla jsem jí ráda a vlastně jsem se už moc těšila až mě začne učit kouzlům. Hlavou mi v tu chvíli proběhla myšlenka na zběsilé bouchání onoho neznámého člověka na sklo, a nevím proč a začala jsem se bát. Nechtěla jsem tady v té místnosti zůstat sama jenom z Vločkou, ale přišlo mi divné prosit Samanthu aby tady zůstala se mnou. Ale přece jsem to udělala. ,,Samantho, nemohla by jsi tady prosím zůs......" Teprve teď jsem si všimla, kdo to nade mnou vlastně stojí. Ani náhodou to nebyla Samantha. Ten dotyčný si asi v tu chvíli uvědomil, že jsem ho prokoukla a rychle zmizel doposud otevřeným oknem a mě zůstala jen vyděšená vzpomínka. Nevím jestli jsem se zbláznila a nebo z bolesti hlavy vidím duchy, ale jestli jsem viděla správně tak to musel být......

Chci vám všem moc poděkovat za to, že jsem už 100 ve fantasy a doufám, že to s vaší pomocí dotáhneme i na vyšší příčky. Jinak vám všem co tenhle příběh čtete doporučuji si přečíst knihu mé super a byla bych rády kdyby i nejlepší kámošky. Jmenuje se Dívka a drak a podle mě je prostě úžasná a stojí za to si jí přečíst. Jinak děkuji: adela358,Hmm, tere- fere,iinnddyy a tery-03 za neustálou podporu moc si toho vážím. A samozřejmě jako u každé kapitoly prosím lajkujte a komentujte, protože každý milý komentář dokáže neskutečně pozvednout náladu na psaní vaše Samantha1339.