Probudila jsem se brzo ráno a tak jsem se ještě před cestou stihla umýt a najíst. Zbytek cesty k oné chatě proběhl v pořádku a tak jsme asi za hodinu a půl byli na místě. Ta chata nevypadala nijak zvláštně na to, že v ní údajně bydlí čarodějnice. ,,Tak jsme na místě slečno. Mám vám donést věci dovnitř a nebo to zvládnete sama?" ,,Děkuji, zvládnu to sama a pozdravuj doma.. teda ve městě Katharinu." Panebože. Já už tomu místu na které mě unesli, říkám domov! Musím se rychle vzpamatovat jinak z toho všeho přemisťování a zmatku zblbnu. A tak jsem opatrně vešla dovnitř. Okamžitě jak jsem vstoupila dovnitř mě do nosu udeřila příjemná vůně bylinek a k mému překvapení tam bylo i teplo. Vůbec jsem netušila kde mám Samanthu hledat, když v tom jsem za sebou uslyšela kroky. Automaticky jsem se otočila abych zjistila kdo stojí za mnou. Byla tam celkem mladá žena, která mohla být maximálně o pět nebo šest let starší než Katharina, ale i tak byla moc pěkná. ,,Ahoj. Já jsem Samantha a ty musíš být Sára, že ano? Katharina mi toho o tobě hodně řekla." Vychrlila to na mě takovým tempem, že jsem pochytila asi tak polovinu toho co řekla, ale i z toho jsem si dokázala odvodit zbytek. ,, Vždyť jste se, ale s Katharinou od té doby co mě zná neviděli pokud se nemýlím." ,,No víš ono je to složitější. To ti vysvětlím potom. Teď pojď za mnou ukážu ti tvůj pokoj a potom udělám nějaké jídlo, protože musíš být po cestě vyhládlá ano?" ,, Dobře. Akorát se převléknu a jsem dole." Čekala jsem, že můj pokoj bude nějaká podkrovní místnůstka, ale on to byl takový nádherný pokoj, že by se za něj nemohla stydět ani Katharina.

Když jsem se převlékla a vybalila jsem si věci, šla jsem dolů do jídelny. Na stole už bylo připravené jídlo a na to, že jsme tady jak vím jen dvě ho bylo až moc. Ale nestěžovala jsem si na to. Za pár minut přišla i Samantha. ,,Promiň, že jsem se zpozdila, ale musela jsem Katharině říct, že jsi v pořádku dorazila." ,,Dobře, ale někdy mi musíš prozradit jak s ní můžeš mluvit i když tady není. Jo a mi tady budeme jíst sami? Protože mi přijde, že je tady pro nás dvě až moc jídla." ,,No možná někdo přijde, ale nech se překvapit. Vlastně i já budu překvapená, protože nikdy nevím kdy a kde se zrovna objeví. I tak, ale radši vždy připravuji víc jídla kdyby se náhodou ukázal." ,,A kdo to vlastně je Samantho?" ,,No já sama ani nevím. Jednou jsem totiž našla v horách skoro mrtvého chlapce a tak jsem se ho pokusila kouzlem zachránit, ale nepodařilo se mi to úplně. Pouze jsem zařídila aby neumřel. Což se mi taky povedlo, ale on už byl na pokraji smrti a tak prostě občas mizí a zase se objevuje." ,,Copak ono jde někomu vrátit život?" ,,No jenom do té doby než není za hranicí smrti potom se to může zvrtnout v to co se povedlo mě." ,,To musí být úžasný umět čarovat." ,,No ani ne. Musíš si dávat pozor aby na to nikdo cizí nepřišel, protože víš co si lidé v této době myslí o čarodějnicích. Oni by mě upálily za živa." ,,Hele díky, že jsi mě sem vzala, ale proč vlastně?" ,,Katharina říkala, že se ti dá věřit a že jsi spolehlivá a já potřebuji pomocnici. Pomáhala by jsi mi se základními kouzli a učila bych tě kdybys chtěla." ,,No to by bylo úžasné, ale proč zrovna já?" ,,To jsem se ptala Kathariny taky. Ona mi, ale řekla jenom to, že na to časem přijdu. A tak doufám, že to zjistím a kdyby se dělo cokoliv, tak mi to řekni jasný?" ,,Dobře tak já si jdu odpočinout. Po té cestě jsem unavená. Děkuji moc, že tady můžu zůstat." ,,Nemáš zač. Tak se pořádně prospi a pak tě můžu naučit nějaké základy kdyby si chtěla." ,,Uvidíme jestli se na to ještě dneska budu cítit. Tak ahoj."

I přesto, že jsem byla po té dlouhé cestě unavená jsem nemohla usnout a tak jsem se rozhodla ten svůj nový pokoj trochu prošmejdit. Našla jsem tam pár zajímavých věcí a taky nějaké zvláštní barevné kamínky. A když jsem je namířila proti světlu házeli na zeď krásné barevné odlesky. Moc se mi líbily a tak jsem si je položila na poličku. Chvilku jsem si s nimi hrála až jsem je nakonec poskládala do kruhu a usnula jsem. Ani nevím jak dlouho jsem spala ale probudila jsem se až za tmy. A tak jsem rozhodla se jít trochu porozhlédnout po okolí. Když jsme sem jeli bylo kolem hodně lesů a hor a tak jsem se vydala na nejbližší kopec. Bylo to tam krásné a já začala malovat obrazce do sněhu. Hrozně mě to bavilo a tak jsem ztratila pojem o čase. Najednou jsem měla pocit jakoby mě někdo pozoroval. Otočila jsem se, ale nikdo tam nebyl. A tak jsem se vydala jít zpátky do chaty. V tom jsem ale na vrcholku, na kterém jsem před chvilkou stála spatřila vysokou postavu ta se jenom podívala mým směrem a i zdálky jsem spatřila odlesk jejího úšklebku.

V tu chvíli mě přepadl strach a obavy, že by to taky mohla mýt nějaká čarodějka a tam jsem se rozutekla zpátky dolů. Jenže mě něco chytlo za nohu. Bála jsem se podívat dolů, protože jsem snad ani nechtěla vědět co mě to drží za kotník. Najednou sebou ta věc škubla a já spadla na zem. Bohužel přesně kolenem na kámen a křuplo mi v něm. Noha mě začala hrozně bolet a po mojí studené kůži začali téct slané kapičky vody. V tu chvíli se nade mnou vynořil stín a ten člověk nebo co to bylo se začalo smát. ,,Tak jsem tě konečně našel. Už mi zbývají ještě ty dva kluci se stejným znamením jako ty a dostanu se tam. Já se tam musím dostat chápeš?" Očividně to byl blázen a o těch se říká, že se jim nemá odporovat a tak jsem se rozhodla mlčet. A tak jsem se na něj jenom dívala a poslouchala ty jeho žvásty. Už se mi celkem dařilo ho ignorovat dokud neřekl jednu větu. ,,Teď tě odvedu do mojí skrýše a až přijde vhodný čas tak tě předám Mastrovi a on už si s tebou bude moct dělat co chce." ,,Cože?! To nemůžete!" ,,Jak jako nemůžu, já teď můžu co chci protože, ty jsi bezmocná." V tu chvíli jsem se tak naštvala až jsem zrudla, což on naštěstí v té tmě neviděl a pak se to stalo. Netuším jak jsem to udělala ale z mých rukou vyšvihli provazce bílých vláken a trefily toho blázna do hrudi tak prudce, až ho to odhodilo zpátky do lesa. Poslední co jsem si pamatovala byl Samanthin starostlivý obličej a pak jsem ztratila vědomí........

Omlouvám se že díl vyšel až po delší době, ale neměla jsem moc času a tak tady máte díl cca o 1200 slovech. Taky moc děkuji Theprocessofgrowing za podporu. Tenhle díl je pro tebe. Tak doufám. že si to užijete. Vaše Samantha1339