Když jsem se ráno probudila, ležela jsem přikrytá ve své posteli a vedle mě dřímala Vločka. Ještě se mi nechtělo vstávat a tak jsem jenom drbala kotě na břiše a přemýšlela jsem. Divné bylo, že včera jsem usnula vedle postele, ale probudila jsem se přikrytá v posteli i s Vločkou. Že bych se večer probudila a došla si sama do postele? To se přece občas stává, že se večer probudíte a ráno si to nepamatujete nebo ne? To je jedno radši se připravím na snídani.

 Vzala jsem si nějakou starou košili a džínové kalhoty. Mikinu jsem si pro jistotu zavázala kolem pasu a šla jsem dolů do kuchyně tam už seděl Dave, ale Charlie tam ještě nebyl. ,,Dobré ráno Sáro." ,,Tobě taky Dave. Kde je Charlie?" ,,Ještě nahoře říkal, že si musí něco promyslet." ,,Aha a počkáme na něj nebo se najíme jen my dva?" ,, No asi by bylo lepší na něj počkat, co myslíš Sáro?" ,, Jak chceš tak teda počkáme." Přibližně za pět minut přišel Charlie a přinesl v náručí i Vločku. ,, Byla tam nahoře tak sama, takže jsem jí vzal dolů aby se taky najedla." řekl po dlouhé době i s úsměvem Charlie. ,, A jak jí říkáš Sáro?" ,,Vločka. Přišlo mi to vhodný když jsme tady na horách a sněží." ,, Tak se dáme do jídla. Dobrou chuť děcka." ,,Dobrou chuť i tobě Charlie." řekli jsme společně s Davem najednou a tak jsme s tomu zasmáli. Charlie nás jenom zpražil přísným pohledem a jedl.

Když jsem myla nádobí, jako včera, přišel ke mě Dave a začal utírat. ,, Díky za pomoc." řekla jsem protože mě překvapilo, že jsou ještě pořád tady. ,, Jo, nemáš zač. A chtěl jsem se tě taky zeptat, jestli by jsi s námi nechtěla odpoledne do města?" ,, Děláš si srandu? Jasně že chci! Mohla bych jít za tetou, ta by si mě k sobě vzala ráda." ,, No víš my ale nepojedeme do města pod Bílou horou. tam je obchod se zvěřinou zakázaný." ,, A kam teda pojedeme? Nejbližší město je od tud asi den cesty nebo ne?" ,, No ono je tady v údolí ještě jedno město , ale to je tajné." ,,Aha no tak dobře no, pojedu s vámi." Na jeho tváři byla vidět radost že jsem souhlasila a tak tu novinu šel oznámit Charliemu. Ten souhlasil a tak jsme se začali připravovat na cestu.

Jelikož jsem na koni jela jenom jednou a to když jsem byla malá. Málem jsem si při tom zlomila ruku a od té doby koně nesnáším. A tak jsem samozřejmě protestovala.  Jenže moje protesty Charlieho nezajímaly. Chytil mě kolem pasu a vysadil mě do sedla. Pak už jenom plácl koně přes zadek a on se vysokou rychlostí rozběhl. Já jsem v tu chvíli myslela, že se asi zblázním strachem. Pak někdo zapískal a kůň se zastavil jakoby se nic nestalo a začal pod sněhem hledat trávu kterou si myslel že najde. No myslela jsem si, že koně budou mít větší inteligenci. Po tomhle zážitku jsem si už nedovolila nic namítat. Radši jsem si sedla na koně a prkenně jsem se rozjela spolu s Davem a Charliem směr Tajné město.